Lze Boha pochopit? (Dietrich Bonhoeffer)

Znovu se mi dokonale ozřejmilo, že Boha nelze nechat figurovat jako nouzovou výpomoc našeho nedokonalého poznání; když se totiž stále více posouvají hranice poznání - což je věcně nevyhnutelné -, odsouvá se s nimi stále dál i Bůh, který se tak ocitá trvale na ústupu. Boha máme nacházet v tom, co poznáváme, nikoli v tom, co nepoznáváme; chce, abychom ho pochopili spíše v rozřešených než nerozřešených otázkách. To platí pro vztah Boha a vědeckého poznání.

Ale platí to také pro obecně lidské otázky, jako je smrt, utrpení a vina. Dnes už je to tak, že i na tyto otázky existují lidské odpovědi, které se zcela obejdou bez Boha. ...Ani tady není Bůh výpomocí z nouze; je nutno poznávat ho nikoli až na hranicích našich možností, nýbrž uprostřed života. Bůh chce, abychom ho poznávali v životě a ne až v umírání, ve zdraví a v síle a ne až v utrpení, jako jednající a ne až jako hřešící. (223) ...

Křesťanská naděje vzkříšení se liší od mytologické právě v tom, že odkazuje člověka zcela novým a ve srovnání se Starým zákonem ještě naléhavějším způsobem na jeho život na zemi. ...Vykupitelské mýty vznikají z lidských mezních zkušeností. Kristus ale staví člověka doprostřed života. (239)
(Dietrich Bonhoeffer: Na cestě k svobodě, Vyšehrad, Praha 1991, 223 a 239)