Navigace: Tematické texty O Osobnosti, svatí Magdalena, Marie z Magdaly

Magdalena, Marie z Magdaly

Nalezené texty:

Ježíš pravil: „Marie!“… 
„Rabbuni!“, odvětila Marie Magdalská.

V zahradě Kristova hrobu se tak odehrává rozhovor Boha a jeho stvoření, vzniká společenství, které bylo kdysi přerváno. Je úsvit „prvního“ dne, čas milosti. Je to začátek nové naděje, jež vypučela na dřevě kříže. Zoufalá Marie Magdalská stála před prázdným hrobem a hledala tělo svého Pána. A plakala, neboť nevěděla, kde je najít.

Marie Magdalská byla donedávna spojována 
se třemi ženskými postavami z evangelií.

Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií.

V prvé řadě byla spatřována v bezejmenné hříšnici, která vstoupila do místnosti, kde farizej Šimon pořádal hostinu, a vrhla se Ježíšovi k nohám, umyla je svými slzami a osušila svými vlasy. Svatý Efrém jí do úst vkládá následující dojemnou modlitbu: „Jsem ztracená ovce z tvého stáda; vpusť mne do svého ovčince, můj Spasiteli.“

Marie Magdalská byla také ztotožněna s Marií z Betánie, sestrou Lazara a Marty. Byla to žena vyznačující se kontemplací a štědrostí, obraz dokonalého učedníka sedícího u Mistrových nohou, přitahovaného jeho osobou a naslouchajícího jeho slovu. Evangelium vypráví, že několik dní před Ježíšovou smrtí vylila při poslední hostině, kterou Ježíšovi připravili jeho přátelé, na jeho hlavu vzácnou mast z vonného nardu. Jidáš tento čin odsoudil, avšak Ježíš jej označil za prorocký, „jako přípravu na svůj pohřeb“. Svatý Ambrož to komentuje slovy: „Ježíš neoceňoval mast, jako spíše lásku. …  Ten, kdo je hlubinou bohatství, nechce peníze, nýbrž vděčnost. Učíme se od této ženy významu apoštolova slova: ,Kde však překypoval hřích, tam v míře ještě daleko větší překypuje milost.‘ Ona přiznala hřích a získala milost.“

Konečně byla Marie Magdalská po právu spojena s ženou pocházející z Magdaly, jež poté, co byla zbavena sedmi démonů, se připojila ke skupině zbožných žen – Marii Kleofášově, Zuzaně, Janě, další Marii… –, které Ježíši v průběhu jeho veřejného života pomáhaly svou službou. Tyto oddané učednice následovaly svého Mistra až na Kalvárii, ba dokonce až k hrobu. A tak se staly prvními, jež se s ním po vzkříšení setkaly a poklonily se mu. Podle Janova evangelia si Marie Magdalská zasloužila spatřit vzkříšeného Pána jako první. Již ve 3. století Hippolyt Římský popisoval setkání u hrobu takto: „Eva se již více neskrývá, ale snaží se vší silou obejmout strom života. Ó jaká úžasná proměna: Eva se stala apoštolkou!“

Jak nás upozorňují exegeti, skutečnou Marii Magdalskou můžeme spatřovat jen v této postavě. Když se však nad tím lépe zamyslíme, musíme připustit, že všechny tři zmíněné ženy z evangelií mají – přes veškeré odlišnosti – jedinou tvář.

Marie Magdalská:
toužebné hledání Pána

Svatá Marie Magdalská je tedy spíše než příkladem kajícího života vzorem života plně zasvěceného toužebnému hledání Pána. Ačkoli Ježíše viděla umírat potupnou smrtí, ačkoli pocítila tíhu velkého kamene, jenž uzavřel jeho hrob, přesto po něm tato žena nepřestala toužit a hledat jej. Ukazuje tak, jak skutečná láska nezná pokoje a nikdy se neunaví, neboť se nejedná o obyčejný přirozený cit, nýbrž o lásku, kterou sám Kristus vlévá do srdce svých věřících, když si je jako první zamiloval a položil za ně svůj život. Je to stále stejná Boží láska – Duch svatý.

Bůh říká člověku: ,Znám tě ne jako někoho, kdo se ztrácí v davu, 
ale zcela zvláštním způsobem.‘

Vedena láskou se Marie Magdalská vydala za svítání hledat svého Pána, kterého jí vyrvali. Hledala jej v slzách a nářcích.. Zpočátku hledala marně. Vytrvala však ve svém hledání a bylo jí dopřáno, aby nalezla, co hledala. Stalo se, že touha očekáváním zesílila, a mohla se tak nakonec střetnout s předmětem své touhy… Ježíš jí říká: ,Marie!‘

Nejprve ji Ježíš oslovil prostým termínem ,ženo‘, a ona jej nepoznala. Poté ji zavolal jménem, jako by jí říkal: ,Poznej toho, kdo tě poznal.‘ Člověku je řečeno: ,Znám tě jménem, znám tě ne jako někoho, kdo se ztrácí v davu, ale zcela zvláštním způsobem.‘ Marie, zavolaná svým vlastním jménem, poznává svého Stvořitele a hned odpovídá: ,Rabbuni!‘ (,Mistře!‘) Byl to ten, koho hledala až do krajnosti a kdo ji v jejím hledání vnitřně vedl.“ V setkání se vzkříšeným Kristem Marie znovu nalezla i sebe samu, svou pravou podobu. 

Z knihy: