Mám radost, že jsem tak mladý,

tak mladý a tak šťastný.
Mám radost, že jsem
a že jsou kolem mne mladí přátelé,
mám radost při našich hrách,
když poslouchám hudbu a když tančíme.
Mám radost, když si jdu zaplavat,
když mohu šplhat na vysoké hory
a putovat dalekými cestami.
Jezdíme na mopedu a autem.
Veslujeme v našich člunech
létáme a plachtíme ve větru.
Patří nám svět.
Mám radost.
Život je krásný.
Někdy myslím na to,
že by to mohlo být jinak,
a mnoho lidí zná život jinak:
v křesle, na lůžku, bez štěstí a radosti.
Někdy na to myslím -
ale jen někdy - a pak se ptám:
Proč?
A někdy myslím na tebe,
který nám všechno dáváš,
život a radost,
štěstí a mládí.
Jen někdy -
protože nemám na takové myšlenky čas,
mé štěstí je příliš plné, než aby bylo místo
ještě pro jiné myšlenky, pro myšlenky na druhé, pro myšlenky na tebe.
Zda-li pak ty na mě myslíš?


(Pereira,Myšlenky a modlitby, s.73-82)