Navigace: Tematické texty M MariaDelší texty Mariánská úcta - vyváženě bez přehánění nebo ukracování (Jan Pavel II.)

Mariánská úcta - vyváženě bez přehánění nebo ukracování (Jan Pavel II.)

Mariánská úcta - vyváženě bez přehánění nebo ukracování

1. V souladu s dogmatickou konstitucí Lumen gentium, která v VIII. kapitole má v úmyslu osvětlit "... jak úlohu Marie v tajemství vtěleného Slova a jeho tajemného těla, tak povinnosti vykoupených lidí vůči Bohorodičce", bych rád nabídl v těchto katechezích podstatné shrnutí víry církve v Marii, podobně jako Koncil však chci zároveň potvrdit, že nemám v úmyslu "předložit úplnou nauku o Marii, ani dát rozhodnutí v otázkách, které ještě nebyly od teologů dostatečně objasněny" (LG, 54).

Mým úmyslem je především vyložit "úlohu Marie v tajemství vtěleného Slova a jeho mystického těla" (tamtéž), vrátit se k údajům Písma a apoštolské tradice a zohlednit vývoj oficiálního učení církve až po naši dobu.

Kromě toho je role Marie v dějinách spásy těsně spjata s tajemstvím Krista a církve, a proto neponechám stranou pozornosti ani tyto podstatné vztahy, jejichž ohromné, nevyčerpatelné bohatství vyvstává, přikládáme-li mariánskému učení náležité místo. Bádání o tajemství matky Páně je opravdu velmi rozsáhlé a v průběhu staletí zaměstnávalo mnoho pastýřů a teologů.

Někteří, ve snaze vyzvednout hlavní aspekty mariologie, ji pojednávali společně s kristologií či eklesiologií. Avšak zvážíme-li vztah Marie ke všem tajemstvím víry, přeci jen je na místě oddělené pojednání, které ve světle Bible a církevní tradice zdůrazní její osobu a její úlohu v dějinách spásy.


2. Kromě toho se v souladu s výroky Koncilu zdá nezbytným "objasnit povinnosti vykoupených lidí k Bohorodičce, matce Kristově a matce lidí, hlavně věřících" (tamtéž).

Neboť role, která jí byla přisouzena podle Božího plánu spásy, vyžaduje od křesťanů kromě pouhého přijetí a respektování také konkrétní počínání, kterým se do života přenášejí evangelní postoje Marie, jež je pro církev vzorem ve víře a svatosti. Matka Boží je proto určena k tomu, aby zvláštním způsobem ovlivňovala modlitbu věřících. Dokonce liturgie církve přiznává Marii významné místo v uctívání i v životě každého věřícího.

Je třeba zdůraznit, že mariánské učení a mariánská úcta nejsou plodem sentimentality. Tajemství Marie je zjevená pravda, jež se vnucuje rozumu věřících a jež od vykonavatelů badatelské a učitelské úlohy v církvi vyžaduje neméně důkladnou metodickou, věroučnou reflexi než jiné teologické otázky.

Ostatně samotný Ježíš své současníky vyzýval, aby se při pozorování Matky nenechali strhnout entusiasmem, neboť v Marii oceňoval především blahoslavenou, která slyší Boží slovo a zachovává je (srovnej Lk 11,28).

Abychom porozuměli Ježíšově matce a jejímu přínosu k dílu spásy, nemá nás vést jen náklonnost, ale především světlo Ducha.


3. S ohledem na potřebu zachovávat v učení o Marii a v jejím uctívání míru a vyváženost, vybízí Koncil výslovně teology a hlasatele Božího slova, "aby se zdrželi ....nesprávného přepínání" (LG 67).

Takové přepínání vychází od zastánců radikálního požadavku, aby všechna výsostná práva Kristova a veškerá charismata církve byla systematicky vztahována také k Marii.

Naopak je nutné v mariánském učení vždy zachovávat nekonečný rozdíl, který existuje mezi lidskou osobou Mariinou a božskou osobou Ježíšovou. Přiznávání "maxima" Marii se nesmí stát normou mariologie. Ta musí vždy vycházet ze svědectví zvěstování o darech, jež Bůh Panně udělil na základě jejího mimořádného poslání.

Obdobně koncil vybízí teology a hlasatele "aby se zdrželi ....příliš úzkého hlediska" (tamtéž), to znamená nebezpečí ukrácení, jež se může projevovat v učitelských postojích, exegetických výkladech a ve způsobech uctívání, jejichž cílem je zmenšit či téměř vymazat význam Marie v dějinách spásy, její věčné panenství a její svatost.

Takových extrémních pozic se lze vždy vyvarovat s pomocí věrohodné a opravdové věrnosti zvěstované pravdě, jak je vyjádřena v Písmu a v apoštolské tradici /apoštolském předání/.


4. Koncil sám nabízí kritérium, které dovoluje jasně vidět pravé učení o Marii, "která má po Kristu ve svaté církvi místo nejvyšší a zároveň nám nejbližší" (LG 54).

Místo nejvyšší: musíme odhalit tuto výsost, která Marii náleží v tajemství spásy. Ale vždy jde o povolání zcela vztažené ke Kristu.

Místo nám nejbližší: vzor a přímluva Marie náš život hluboce ovlivňují. Ale musíme se sebe samých ptát, nakolik se snažíme jí být nablízku. Celá pedagogika dějin spásy nás vede k tomu, abychom hleděli na Pannu. Křesťanská askeze všech dob nás vyzývá, abychom ji přijímali jako dokonalý vzor přitakání Boží vůli. Jako vyvolený vzor svatosti předchází Marie věřící na cestě do nebeské říše.

Skrze svoji blízkost věcem našeho všedního života nás Marie podporuje v našich zkouškách, dodává nám odvahy v obtížích a stále nás odkazuje k cíli věčné spásy. Tak se stále jasněji zvýrazňuje její mateřská role: jako matka svého syna Ježíše, jako laskavá a pozorná matka každého z nás, kterým ji svěřil Spasitel na kříži, abychom ji jako děti ve víře přijali.

(Z generální audience 3.1.96, Osservatore Romano Nr.2 - 12.1.96, přeloženo z němčiny)

Pozn. překl.: citace z encykliky Lumen Gentium - dle českého překladu dokumentů II. vatikánského koncilu (materiál CMBF Litoměřice)


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Dt 4,32-34.39-40 ; Žalm 33; Řím 8,14-17
Mt 28,16-20

Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.

Zdroj: Nedělní liturgie

26. KVĚTNA - SV. FILIP NERI

(24. 5. 2024) Filip Neri se narodil dne 21. července roku 1515 ve Florencii v rodině Františka a Lukrecie z Mosciana. O jeho dětství…

Den modliteb za církev v Číně (24.5.)

(22. 5. 2024) Prosby za dar vytrvalosti pro bratry a sestry v Číně...

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko (+ 23. 5. 1951)

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko  (+ 23. 5. 1951)
(22. 5. 2024) Emil Kapaun byl americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Svatá Rita - patronka v beznadějných situacích (22.5.)

Svatá Rita - patronka v beznadějných situacích (22.5.)
(21. 5. 2024) Odkaz svaté Rity je výzvou k oddanosti Kristu Spasiteli - zdroji smíření.

Nejsvětější Trojice

Nejsvětější Trojice
(20. 5. 2024) V  neděli po Letnicích (Slavnosti seslání Ducha svatého) se připomíná mysterium Boha v Trojici.

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
(20. 5. 2024) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum…

Letnice, Svatodušní svátky... datum

(19. 5. 2024) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)…