Mikuláš - kázání Jiřího Reinsberga

NIKOLAOS

(Svátek svatého Mikuláše - 6. prosince)

Dobré jitro přeju. Víte, koho dneska je? Jmenoval se "Vítězství lidu". Nikolaos. (Niké je vítězství a laos lid.) Dnes je svátek toho Nikolaose, který vzal opravdicky za své poselství, jež dostal. Proto se hezky hodí do doby přípravy na Vánoce, do adventu.

Lidé se starají, uklízejí (aby se potom zas mohlo všechno rozházet), to je pro ně příprava. Začne se napíkat, začne šílenství, které vyvolal obchod. Žene vás k tomu, abyste utráceli prachy, protože přece musíte dát dárek tomu, tomu a tomu. Protože on vám dá také dárek. Ztratila se podstata krásy dát dar, slavit něco darem. A právě to pochopil tenhle Nikolaos. Byl za svého mládí bohatý a věděl, že jsou lidé, kteří nemají. A udělal překrásnou věc, kterou se naučil od Krista Ježíše. Ten také kdysi v Káni přinesl lidem, kteří neměli, dar. A oni tehdy vůbec nevěděli, že je to od Něj a že je to dar.

Mikuláš udělal něco podobného. Věděl, že jsou lidé chudí. Věděl, že on má. Chtěl jim pomoci a nechtěl je znectít, zarmoutit, okrást o hezký zážitek, tak si nejdřív zřídil malou detektivní kancelář. Když tak zjistil, že je někdo chudý, v noci se tam připlížil. V noci chodívají zloději, aby kradli. On chodil v noci, aby lidem dával. Když měli otevřené okno, hup, hodil tam prachy. Jestliže si pod oknem sušili třeba punčochy, tak do nich něco spadlo, jako to děláme my dneska dětem. Nebo to spadlo do boty, jako se to dnes dělá například ve Francii. Pomohl jim. A právě proto ho slavíme.

Když se dejme tomu tatík přižene večer a řekne: "Musím na tu školní schůzku, jak se můj potomek učí nebo neučí, ale musím si vyčistit boty," jde a vidí, že má řadu svých bot vyčištěnu. Tak tos udělal, milý mladíku, jako svatý Mikuláš! Když se přižene večer matka a řekne: "Lidi drahý, mám dělat večeři a ještě nemám od včerejška umyté nádobí," půjde ho mýt a ono bude umyté, utřené, uložené. Tak tos udělal jako svatý Mikuláš! To je pravý dobrý skutek. Takhle se dává.

V tom se mi nesmírně líbí, budete se divit, spisovatel Jaroslav Hašek. Ten jednou seděl v kavárničce (píše to o něm Eduard Bass) a viděl, jak si nějaký chudý student u mramorového stolku pod deskou rovná korunky, jestli mu stačí na kávu. Nebo jestli si ještě k tomu může koupit rohlík. Viděl, že je to chudý študák, nemá na to a je večer. Přišel k němu (Hašek nikdy nemluvil slušně) a povídá: "Co na mě tak čumíš, ty vole? To si myslíš, že ti zůstanu dlužnej ty prachy, cos mi pučil, ty blbče? Tady je máš!" A dal mu padesátikorunu. Nebyl mu dlužný nic. Šokoval ho dokonce surovostí a sprostotou, protože měl měkké a dobré srdce. A mám takový dojem, že když se Hašek dostavil k bráně nebeské, svatý Petr ukázal: Jenom dál. A Hašek najednou viděl, že ten, kterému nadával vůl, byl Ježíš Kristus. Obdaroval tak nádherně, že to nebylo vůbec vidět. A to je náplň naší cesty směrem k Vánocům.

Z knihy: Probíhejte Jeruzalémem a sviťte (Jiří Reinsberg)
Vydalo: Karmelitánské nakladatelství