Mladí pro mladé (P. Jan Balík)

S rychlou proměnou společnosti, s přibýváním volného času, s rozpadem tradičních modelů života je zcela pochopitelné, že práce s dětmi a mládeží počítá stále více s funkcí jakýchsi starších bratrů. Všímá si toho již II. vatikánský koncil, když říká: "Zvýšený význam mladých lidí ve společnosti vyžaduje od nich úměrně zvýšenou apoštolskou činnost... Mladí lidé se musí stát prvními a bezprostředními apoštoly mladých."1 Otázka po osobě, jež doprovází mladé lidi, je klíčovým bodem celé pastorace mládeže.

V České republice se nejčastěji setkáme s označením animátor. Na první pohled je zřejmé, že nejde o šéfa skupiny ani o voleného zástupce. Slovo "anima", od něhož termín pochází, znamená duše. Animátor je člověk, který přináší do skupiny ducha - ´dech života´. Pomáhá jednotlivým členům skupiny, aby jejich setkávání bylo vyplněné kvalitním programem, a ne jen hrou či zábavou. Snaží se animovat, pobádat, motivovat, buduje vztahy.2 Pomáhá každému členu, aby byl zapojen a cítil se dobře.

Pro označení zmiňované role se můžeme setkat i s jinými termíny. Například salesiáni pro chaloupky používají termín asistent,3 což dobře vystihuje, že se jedná o člověka, který je ve své službě závislý. Není to "soukromý podnikatel" či "majitel společenství4". Je to člověk, který dává svou energii do služeb druhých, spolu s nimi a v závislosti na nich - na církvi.

Skautské organizace zase používají jednoduché označení vedoucí. Je to člověk, který si je vědom důležitosti svého poslání, své zodpovědnosti. Protože bere svou službu vážně, poctivě se na ni připravuje a zpětně hodnotí výsledky svého působení.

Úsměvný pohled na postavu animátora v našich podmínkách vznikl na celostátním setkání animátorů ve Světlé nad Sázavou v roce 1998: "Co to je světlík? Díra, skulina, otvor, škvíra... Nemusí být nějak velká, stačí docela malinká. Důležité je, že propouští světlo. Tam, kam vede, dělá hotové zázraky. Z tmavého místa se stane docela fajn kout. I malinká skulinka dodá dostatek světla, aby se dalo v místnosti něco dělat. A ta docela mrňavá dírka je spojnicí uzavřeného prostoru s okolním světem. Bez malého světlíku by nebylo dálek, do kterých můžeme nahlížet. Nebylo by ideálů, cílů a inspirací. Nebylo by krásy a poezie života. Bez světlíku, i sebemenšího, by byla v prostoru tma jak v pytli a život by se zúžil jen na tmavý, neradostný a izolovaný svět. Prostě světlík je bezva věcí. Na jednu stranu nic moc, ale na druhou velice důležitá součást našich domů. A tak bychom chtěli navrhnout všem odborníkům, aby bylo to cizí slovo animátor už konečně vymazáno ze slovníků a nahrazeno novým, ryze českým slovem světlík."5

I když roli "staršího bratra" mnohdy zastává člověk dospělý, laik, kněz nebo řeholnice, jedná se především o vrstevníka. Mexický autor Javier Prieto říká: "Animátor je mladý člověk ochotný se obětovat, věnovat svůj čas službě druhým, aby byli svobodní a sami tvořili vlastní dějiny."6

Animátorem se může stát každý mladý člověk. Zkušenost ukazuje, že aktivní zapojení se a přijetí zodpovědnosti pomůže mladému člověku v jeho dozrávání.

Podstatným rysem animátora je, že je to mladý člověk - tedy člověk na cestě. Proto je důležité, aby se s ním počítalo, ale aby kněz či dospělý nežádal od něj přemíru aktivity a nebo od něj neočekával schopnosti dospělého člověka. Ze strany dospělých je třeba trpělivost.

Pastorace mládeže ve svých nejrůznějších modelech a metodách prakticky vždycky počítá s mladými animátory a více či méně se o jejich formaci stará. Zde bude vhodné zopakovat to, co již bylo konstatováno na začátku: Starost o formaci animátorů je klíčovým bodem pastorace mládeže.

V České republice se můžeme setkat s několika různými způsoby jejich výchovy. Tak například mnohá občanská sdružení připravují vedoucí dětských táborů, salesiáni nabízejí programy pro výchovu asistentů. Diecézní centra pro mládež se zase soustřeďují na přípravu a podporu animátorů především pro farní skupiny mládeže. Během školního roku tak ve všech diecézích probíhají školy animátorů.
Prázdniny jsou často využívány k různým soustředěním animátorů. Jednou z možností, kterou můžeme pro její charakteristiku označit za mimořádnou, je Celostátní setkání animátorů, které již po několikáté připravila Sekce pro mládež ČBK. V roce 1993 to bylo v Polsku v Olsztyne, v roce 1995 spolu s diecézí Lugano v Bláhové u Bratislavy, v roce 1996 v Rychnově nad Kněžnou a ve Světlé nad Sázavou o prázdninách roku 1998. Jako hlavní přednášející se jich zúčastňoval Mons. Renato Boccardo, dlouholetý zodpovědný za Sekci mládeže Papežské rady pro laiky. Letos se Celostátní setkání animátorů koná od 17. srpna v Třešti u Jihlavy.

Tato setkání jsou připravovaná za přispění řeholníků, členů mnoha hnutí, politiků a odborníků z nejrůznějších oblastí. Mladí lidé, aktivní ve svých farnostech, se tak setkají mezi sebou a zakusí krásu živé církve ve společenství s biskupy. Ze zkušenosti lze předpokládat, že setkání bude pro ně silnou motivací, aby se v církvi aktivně zapojili. Ostatně podle organizátorů je to jeden z hlavním důvodů, proč se setkání koná. V pozvání stojí: "Pokud ti záleží na tom, jak vypadají naše farnosti, naše církev, jak se nám daří nabízet evangelium mladým lidem, tak určitě přijeď."
1 APOSTOLICAM ACTUOSITATEM - Dekret o apoštolátu laiků, kap. 12
2 PÁVKOVÁ, J., HÁJEK, B., HOFBAUER, B., HRDLIČKOVÁ, V., PAVLÍKOVÁ, A.: Pedagogika volného času, Portál, Praha 1999, s. 79
3 VRACOVSKÝ, J.: Chaloupky, Portál, Praha 2002
4 OPATRNÝ, A.: Malá společenství, Pastorační středisko, Praha, rok neudán, s. 4

5 Celostátní setkání animátorů ve Světlé nad Sázavou, časopis Světlík, č. 1. Úvodník P. Jana Balíka, 1998
6 PRIETO, J.: Smer - človek,Bratislava, 1996