Mnichova moudrost – „Stojím-li pak stojím“

Jednoho mnicha, ponořeného do vnitřního života, se ptali, jak může být navzdory tolika úkolům vždycky tak soustředěný: "Jak utváříš svůj život, že jsi takový, jaký jsi, tak klidný a usebraný?"

Mnich odpověděl: "Stojím-li, pak stojím; jdu-li, pak jdu; sedím-li, pak sedím; spím-li, pak spím; jím-li, pak jím; piju-li, pak piju; mlčím-li, pak mlčím; dívám-li se, pak se dívám; čtu-li, pak čtu; pracuji-li, pak pracuji; modlím-li se, pak se modlím... "

Na to mu vpadli do řeči a namítli: "Ale to přece děláme také. Co tedy děláš navíc, jaké je tajemství tvého života?"

Mnich zase zopakoval: "Stojím-li, pak stojím; jdu-li, pak jdu; sedím-li, pak sedím; spím-li, pak spím; jím-li, pak jím; piju-li, pak piju; mlčím-li, pak mlčím; dívám-li se, pak se dívám; čtu-li, pak čtu; pracuji-li, pak pracuji; modlím-li se, pak se modlím... "
Zvědavci řekli: "To už víme. To všechno děláme také!"

Mnich však řekl: "Ne, to právě neděláte: stojíte-li, hned běžíte; jdete-li, už jste přišli; sedíte-li, hned zase
vyskakujete; spíte-li, už se probouzíte; jíte-li, hned jste hotovi; pijete-li, ani neokusíte; mluvíte-li, hned odpovídáte; mlčíte-li, dostatečně se nesoustředíte; díváte-li se, hned všechno se vším srovnáváte; posloucháte-li, hned už zase přemýšlíte o odpovědi; čtete-li, neustále chcete znát; pracujete-li, úzkostlivě se staráte; modlíte-li se, jste daleko od Boha... "

                                                                                Podle staré tradice