Mnichovy hříšné myšlenky

Dva mniši, členové přísného řádu, se vydali na pouť.
Zpět se vraceli po cestě, rozměklé, rozbahněné a špinavé silnými dešti.

Tu uviděli na okraji cesty hezkou mladou dívku, která zřejmě chtěla cestu přejít, ale bála se, že zapadne do bláta. I když řád zakazoval mnichům jakýkoli kontakt se ženou, přistoupil jeden z mnichů k dívce, svýma silnýma rukama ji zvedl, vzal do náručí a přenesl na druhou stranu.

Druhý mnich se na něj mlčky, ale vyčítavě díval. Pak šli dál, aniž spolu promluvili jediné slovo.

Teprve když se vrátili domů do kláštera, řekl druhý mnich prvnímu: „Víš přece, že nám naše řehole zakazuje jen se dotknout ženy, natož když je mladá a krásná.“

Nato ten první: „Já jsem na tu dívku přestal myslet, sotva jsem ji postavil na druhou stranu. Tím to pro mne bylo vyřízeno. Ty se však ještě teď zabýváš ve svých myšlenkách tím, jaké by to asi bylo, kdybys tu dívku vzal do náručí ty.“

S laskavým svolením zpracováno podle publikace
Herbert Hofmann: A kam vlastně jdeme?,
kterou vydalo Sdružení sv. J. Neumanna ČB.
Redakčně upraveno