Modlitba ve společenství se svatou Matkou Boží (2673-2682)

2673 Duch svatý nás v modlitbě spojuje s osobou jednorozeného Syna, v jeho oslaveném lidství. Skrze ni a v ní naše synovská modlitba vstupuje v církvi ve společenství s Ježíšovou Matkou.


2674 Po souhlasu, daném víře ve chvíli Zvěstování a dodrženém bez váhání pod křížem, Mariino mateřství se nyní rozšiřuje na bratry a sestry jejího Syna, kteří dosud putují na zemi a ocitají se v nebezpečích a nesnázích". Ježíš, jediný Prostředník, je cesta naší modlitby; Maria, jeho Matka i naše Matka je jeho čirá průzračnost: "ukazuje cestu" ["Hodoghitria"], je jeho "znamením", podle tradiční východní i západní ikonografie.


2675 Kvůli této mimořádné Mariině spolupráci na působení Ducha svatého, církev rozvíjela modlitbu k svaté Matce Boží tím, že ji soustřeďovala na Osobu Krista, jak se projevuje ve svých tajemstvích. V nesčetných hymnech a antifonách, jimiž se tato modlitba vyjadřuje, se obvykle střídají dva proudy: jeden "velebí" Pána za "velké věci", které vykonal pro svou pokornou služebnici a skrze ni pro všechny lidi; druhý svěřuje Ježíšově Matce prosby a chvály Božích dětí, protože nyní zná lidstvo, které Syn Boží v ní vzal za své.


2676 Tento dvojí proud (pohyb) modlitby k Marii je svrchovaným způsobem vyjádřen v modlitbě Zdrávas Maria:

"Zdrávas Maria [raduj se, Maria]. Modlitba "Zdrávas" začíná pozdravem anděla Gabriela. Skrze svého anděla zdraví Marii sám Bůh. Naše modlitba se odvažuje znovu užít pozdravu Marii s pohledem, jakým Bůh shlédl na svou pokornou služebnici a těšit se z radosti, kterou má z ní On.

"Milosti plná, Pán s Tebou". Obě části andělova pozdravu se vzájemně osvětlují. Maria je plná milosti, protože Pán je s ní. Milost, kterou je naplněna, je přítomnost toho, který je pramenem každé milosti. "Zaplesej_... jeruzalémská dcero_... Pán" je "uprostřed tebe" (Sof 3,14.17a). Maria, do níž přichází přebývat sám Pán, je zosobněním siónské dcery, archy úmluvy, místem, kde přebývá sláva Pána: ona je "Boží příbytek uprostřed lidí" (Zj 21,3). "Plná milosti", Maria se zcela dala tomu, který v ní začne přebývat a kterého pak ona dá světu.

"Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš". Po andělovu pozdravu, bereme za svůj i Alžbětin. Alžběta, "naplněná Duchem svatým" (Lk 1,41), je první v dlouhé řadě generací, které budou Marii blahoslavit. "Blahoslavená, která jsi uvěřila_..." (Lk 1,45); Maria je "požehnaná mezi ženami", protože uvěřila, že se splní slovo Pána. Abraham se pro svou víru stal požehnáním pro "všechny rody země" (Gn 12,3). Maria se stala pro svou víru - Matkou všech věřících, díky jí všechny národy země dostávají toho, který je samotné Boží požehnání: Ježíše, požehnaný plod jejího života.


2677 "Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás...". S Alžbětou se divíme: "Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?" (Lk 1,43). Maria je Matka Boží a naše Matka, protože nám dává Ježíše; můžeme jí svěřovat všechny své starosti a své prosby: prosí za nás jako prosila za sebe: "ať se mi stane podle tvého slova" (Lk 1,38). Když se svěřujeme její prosbě, odevzdáváme se s ní do Boží vůle: "Buď vůle tvá".

"Pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší". Prosíce Marii, aby se za nás přimlouvala, uznáváme, že jsme ubozí hříšníci a obracíme se k "Matce milosrdenství", která je Celá Svatá. Svěřujeme jí "nyní", tedy přítomný okamžik naší existence. A naše důvěra se šíří dál, abychom jí už nyní svěřili "hodinu své smrti". Kéž je Maria při ní jako při smrti svého Syna na kříži, a kéž nás v hodině našeho přechodu přijme jako naše Matka, aby nás uvedla ke svému Synu, Ježíši, v nebi.


2678 Středověká zbožnost Západu vyvinula modlitbu růžence, která lidu nahrazovala modlitbu hodin. Na Východě, litaniová forma Akathystu a Paraklize zůstala bližší chórovým modlitbám byzantských církví, zatímco arménská, koptská a syrská tradice dávaly přednost lidovým hymnům a chvalozpěvům ke cti Matky Boží. Avšak ve Zdrávas Maria, v theotokii, v hymnech sv. Efréma nebo svatého Řehoře z Nareku, zůstává tradice modlitby v zasádě tatáž.


2679 Maria je dokonalá žena modlitby, obraz církve. Když se k ní modlíme, přijímáme s ní bezvýhradně Otcův plán, který posílá svého Syna, aby spasil všechny lidi. Jako milovaný učedník bereme k sobě Ježíšovu Matku, která se stala Matkou všech živých. Můžeme se modlit s ní i modlit se k ní. Modlitba církve se jakoby opírá o modlitbu Marie, s níž je spojena nadějí.





Souhrn

2680 Modlitba se hlavně obrací k Otci; nicméně je také zaměřena k Ježíši, především skrze vzývání jeho svatého jména: "Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, smiluj se nad námi hříšníky!".


2681 "Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: 'Ježíš je Pán'" (1 Kor 12,3). Církev nás vybízí, abychom vzývali Ducha svatého jako niterného učitele křesťanské modlitby.


2682 Kvůli mimořádné spolupráci na působení Ducha svatého, církev se ráda modlí ve společenství s Pannou Marií, aby s ní velebila velké věci, které Bůh v ní vykonal a aby jí svěřovala prosby i chvály.