Moudrý zloděj chleba

V muslimských zemích zloděje trestají neobyčejně přísně. Usekávají jim ruce. V jedné zemi, kde se za zlodějství ukládal trest smrti, chytili mladého muže při krádeži chleba.

V předvečer popravy mohl vyslovit své poslední přání. Řekl vladaři, že by rád na místě své popravy zasadil pomerančové semínko, ze kterého přes noc vyroste statný strom a ještě téhož dne vydá zralé plody.

Jeho otec že mu kdysi svěřil tohle kouzelné tajemství. Nazítří se vladař, jeho ministři a veškerý lid shromáždili na tržišti. Vyhloubili jamku a odsouzenec se užuž chystal do ní vložit semínko, ale v poslední chvíli se zarazil. "Jestli má kouzlo fungovat," řekl vladaři, "a do zítřka vyrůst pomerančovník, pak tohle semeno musí zasadit jen ten, kdo za celý život nikdy nic neukradl. Já jsem odsouzený zloděj, takže to učinit nemohu."

Vladař pokynul svému ministru spravedlnosti, ale ten odpověděl: "Vzpomínám si, že jsem jako děcko sebral v krámě kousek cukroví, takže to semeno zasadit nemohu."

Zavolali tedy policejního náčelníka, ale ten se přiznal, že jako výrostek ukradl pár jablek.
 

Vladař se zamyslel sám nad sebou a uvědomil si, že si kdysi ponechal cosi, co náleželo jeho otci.Mladý odsouzenec poté oslovil své soudce: " Tak to vidíte! Jste nejvýznamnější lidé v zemi, a přesto je každý z vás vinen nějakou krádeží, zatímco já, který jsem ukradl jen kousek chleba, abych neumřel hlady, mám za to být oběšen."

Vladaři se zalíbila mladíkova moudrost a omilostnil ho. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
James A. Feehan, Na straně andělů,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno