Musíme mít pevný základ (Ross Campbell)

Jako rodiče musíme mít pevný základ, na kterém stavíme své životy a který obstojí ve zkouškách času. Musíme mít něco, co nás podepře v každé životní situaci: v době dospívání, v mladém věku, ve středním věku, ve stáří, v manželských krizích, ve finančních krizích, v krizích s dětmi v době, kdy se nám nedostává energie. Potřebujeme mít něco, co nás podepře zvláště v rychle se měnící společnosti, v níž se duchovní hodnoty rychle rozpadají. Potřebujeme mít tento důležitý základ, na kterém stavíme své životy, abychom ho mohli předat svým dětem. Podle mého názoru je to ten nejcennější poklad, jaký můžeme předat svým potomkům.

...Péče o duševní zdraví nabízí pomoc v oblasti citových problémů, duševních poruch, psychosomatických onemocnění, adaptačních problémů a poruch manželského soužití.

Oním cenným pokladem přinášejícím pokoj, po kterém touží každé lidské srdce, je živá Osoba. Můžeme s ní mít velmi osobní, důvěrný vztah, a přesto se o ni můžeme podělit s druhými. Posiluje v konfliktech a potěšuje ve stressových situacích. Je nejen zdrojem moudrosti v dobách zmatků, ale umožňuje i nápravu chyb, kterých jsme se dopustili. Pomáhá v minulosti i v přítomnosti a ještě větší pomoc slibuje pro budoucnost. Určuje směr a vede nás v každé době, ale nikdy nás neposílá samotné - je nám blíže než vlastní bratr.

Dává nám pokyny, které máme dodržet. Zároveň s nimi dává ale nádherná zaslíbení těm, kteří ho chtějí poslouchat. Někdy dopouští ztráty a bolest, ale vždycky uzdravuje a ztrátu nahrazuje něčím lepším. Nevnucuje se nám, ale trpělivě čeká, až ho přijmeme. Nenutí nás, abychom poslouchali jeho vůli, ale je hluboce zarmoucen a zraněn, když jdeme po špatné cestě. Chce, abychom ho milovali, protože nás miloval první. Dal nám ale svobodnou vůli přijmout ho nebo odmítnout. Chce o nás pečovat, ale nechce se nám vnutit. Jeho největším přáním je být naším Otcem, ale nebude se toho domáhat násilím. Chceme-li to, co chce On - mít s ním láskyplný, pečující a otcovský vztah (vztah otce a dítěte) - musíme jeho nabídku přijmout. Je příliš jemný na to, aby nás nutil. Čeká na tebe i na mne, abychom se stali jeho dětmi. Ano, uhádli jste. Samozřejmě, že se jedná o osobního Boha.

Osobní a důvěrný vztah s Bohem zprostředkovaný jeho synem Ježíšem Kristem je nejdůležitější věcí v životě. Je to "něco", po čem touží naše dospívající děti: "smysl života", "něco, na co se mohu spolehnout", "vyšší vedení", "něco, co přináší potěšení, když se zdá, že se všechno rozpadá". To všechno je v něm obsaženo. (116-17)
/Je ale také důležité, aby dítě bylo přesvědčeno, že jej rodiče milují, neboť jen tak bude schopno přijmout jejich systém hodnot./

Lidé, kteří necítí, že je rodiče bezpodmínečně milují, jen velmi obtížně přijímají skutečnost, že je bezpodmínečně miluje Bůh. Pro mnoho lidí to bývá největší a nejčastější překážka pro znovunavázání osobního vztahu s Bohem. Rodiče musí zabránit, aby k něčemu takovému došlo u jejich vlastních dětí.

Jak se rodiče mohou ujistit o tom, že jejich dítě je připraveno a schopno přijmout Boží lásku? Musí mít jistotu, že naplňují citové potřeby dítěte a že udržují jeho citovou nádrž plnou. Rodiče nemohou očekávat, že dítě bude mít blízký, důvěrný a vzájemný vztah s Bohem, jestliže se o citové potřeby dítěte nestarali a sami s ním takový vroucí vztah neměli. (118) ...

To jsou tedy základní podmínky pro duchovní pomoc dítěti: osobní vztah rodičů s Bohem a jistota dítěte, že ho rodiče bezpodmínečně milují. (119)

(Ross Campbell: Potřebuji tvou lásku, Návrat, Praha 1992, 116-19)