Myšlenky o ženách a vztahu k nim (C. Carretto)

Vždycky jsem byl do všeho zamilován, což tedy teprve do žen!
Náboj krásy, obsažený ve stvoření, mne vždy mocně vábil, abych se s ním snažil navázat kontakt a radoval se z jeho existence.
...
Láska k ženě byla v pozadí všeho, co jsem dělal a čím jsem žil, a vinula se mou existencí jako červená nit. Někdy mne spalovala svou vášní, někdy jsem kvůli ní propadal melancholii, ale vždycky byla tady jako nepostradatelná harmonie, která všechno spojovala v jediný celek.
str. 62n.

Kasárna samozřejmě nebyla zrovna ideálním prostředím, jež by přálo představám o ženě v té podobě, jak jsem na to byl zvyklý já. Právě naopak.
Hrubost a vulgarita, s nimiž se zde mluvilo o lásce, pro mne byly nesnesitelné.
Teď vám musím říci něco, co z pedagogického hlediska není tak úplně bez významu: úsměšky, jimiž lásku mnozí moji kolegové častovali, mne nejenže nezviklaly, ale naopak ve mně ještě zostřily vnitřní potřebu a vůli kráčet jinou cestou, a především mě přesvědčily o nadřazenosti čistoty nad iracionalitou smyslnosti.
Způsob, jímž se zde zacházelo s láskou, ve mně ještě posiloval sen, který jsem si o ženě vysnil, a pohled na všechny špinavosti, jichž se kasárna zdála být živnou půdou, mné utvrzoval v přesvědčení o kráse darování sebe sama a opravdové lásky.
str. 66

Když mi bylo třiadvacet let, vtrhl do mne svým Duchem Bůh a můj vztah k němu proměnil radikálně můj život.
Všechno bylo náhle nové, všechno ovlivnila změna, která následovala po mém obrácení.
A na prvním místě ovlivnila problém ženy.
...
Bůh vstoupil do mého života jako milenec.
... str.68

Zpočátku mi připadalo zvláštní, že Bůh oslovuje Izrael jako svou nevěstu: Zasnoubím si tě navěky (Oz 2,21), ale pak jsem díky zkušenosti pochopil, že tomu tak skutečně je a že každého z nás, i když je to muž, Bůh volá jako ženu.
Církev je pro něho ženou, Boží lid je pro něho ženou, Izrael je pro něho ženou.
Má lidská podstata je ženská.
...
Veškerá spiritualita biblického člověka spočívá v ženskosti, pasivitě, ochotě dát se k dipozici, očekávání, snaze učinit se maličkým, službě, klanění.
str.69n.

Pro mystický život, tento nejniternější vztah mezi člověkem a Bohem, používá Písmo podobenství sňatku, neboť žádný jiný obraz nevyjadřuje tak výstižně jeho podstatu. Vždyť vztah muže a ženy, milence a milenky, ženicha a nevěsty je ze všech lidských vztahů nejvášnivější, nejsvobodnější, nejvíce spojený s obdarováním.
A já dodávám, že je také vztahem nejopravdovějším.
... str. 71

Když jsem v životě dosáhl zralosti a má cesta víry mne přivedla k Písni písní, žena se na můj obzor vrátila.
Vrátila se proto, abych ji obětoval Božímu absolutnu.
str. 72

Ano, Bůh po mně žádal, abych se nikdy neoženil, žádal to právě ode mne, který jsem býval
ustavičně zamilován, a žádal to tak jednoznačně, že jsem o tom nemohl pochybovat.
str. 74

Jaké místo tedy nakonec zaujala žena v mém životě? V životě, který byl od té chvíle zasvěcen Bohu?
Zmizela z něj docela?
Kdyby tomu tak doopravdy bylo, jak strašlivě smutný život by to musel být!
Ne, život v celibátě neospravedlňuje nepřítomnost ženy, stějně jako život v samotě neospravedlňuje nepřítomnost květin v mé zahradě a čerstvé vody v mé fontáně.
Bůh přece po mně nechtěl, abych ze své lásky vyloučil polovinu lidstva.
... str. 75n.

Žena se stala mou společnicí v ideálu uskutečňování nebeského království . Zvykl jsem si s ní číst slovo Boží.
Když jsem se snažil pozvedat chudé a postižené, pomáhaly mi přitom její ruce, mnohem zkušenější než mé vlastní.
Důvěřoval jsem jí, a když mi darovala svou blízkost, snažil jsem se v sobě rozvinout spíše zájem o její osobu než zájem o její tělo.
Avšak k definitivnímu rozřešení tohoto problému mne přivedlo do hloubky prožité a protrpěné poznání, že ženy, všechny ženy, pro mne nejsou nevěstami, ale sestrami.
... str. 78n.

Chtěl bych se vám svěřit ještě s něčím a doufám , že vás to nebude nudit.
Když jsem byl ještě chlapec, slýchával jsem často, jak si dívky svěřují své sny: "Já bych tak chtěla být klukem!" A tajně jsem v sobě hýčkal tichou samolibost.
Máš štěstí, narodil ses jako muž...!
Dnes už si to neříkám... A to z mnoha důvodů.
Prozradím vám z nich jen jeden, který se zrodil v mém nejhlubším nitru.
Vidím, že žena je lepší než já.
Cítím,že na cestě k Bohu - což je jediná věc, která má pro mne význam - je stále o malý kousek přede mnou.
Její pokora je pokornější, její trpělivost trpělivější, její láska k bližním opravdovější.
Nejsem od přírody žárlivý, ale není pro mne těžké vidět, že Bůh hledí na ženu se zalíbením a téměř ustavičně mi říká: Dívej se a uč se!
Na cestě k Bohu se ženám našlapuje lehčeji.
(str. 80n.)

Existuje však dvojí zlo, před nímž se musíte mít obzvláště na pozoru, protože má moc rozmnožit už tak svrchovanou míru smutku a nudy, které vládnou světu, a protože se příčí životu a je nesmírně nebezpečné.
Tímto dvojím zlem je muž, který nepracuje, který o nic neusiluje, a žena, která nechce děti.
(str. 210)

/Carlo Carretto, Hledal jsem a nalezl jsem, strany uvedeny v textu/