Mystika (Paul M. Zulehner)

Slovo mystika pochází z řeckého slova myein, což přibližně znamená udiveně nad něčím mlčet. Z tohoto slovesa je odvozeno podstatné jméno mysterion. V našem jazyce je nahrazuje mnohoznačné slovo tajemství. Tento opis poukazuje na skrytost, utajenost, chráněnost. Často přehlížíme, že smysl tajemství nespočívá v tom, že jim rozumíme, nýbrž že v nich skryjeme svou duši. Mystik je tedy jakýmsi chráněncem tajemství. Mystikům je dáno být doma uprostřed nehostinného světa v tajemství, v onom tajemství, jež lidstvo podle staré tradice nazývá Bohem. (22)
(...)
Mnohé církevní aktivity jsou dodnes diktovány josefinismem a jeho požadavkem za každou cenu vykazovat užitečnost náboženství. K podstatě mystiky ovšem patří, že není užitečná. Nepatří do oblasti vyrábění, nýbrž zobrazování. Mystika praví - podobně jako láska - že je, co je, a odhlíží od toho, co by být mělo. (23)
(...)
Křesťan budoucnosti bude mystikem, nebo nebude vůbec (Karl Rahner, 1982). Proto církev budoucnosti bude muset být více mystická než dnes. To první, k čemu lidé budou mít přístup, nebudou budovy vědění, nýbrž místnosti zkušenosti. (23) (...) Bylo by však špatné, kdyby touha po přebývání v tajemství z církví vymizela. Pouze mystická dynamika může být stavebním kamenem křesťanského společenství, bez ní by se církev stala mrtvou budovou věroučných výroků a morálních norem.
Církve se brzy poučí, že mohou otevírat prostory zkušenosti, v nichž lidé naleznou přístřeší pro svou duši. To však půjde jen tehdy, budou-li církve přístupnými příbytky Boha. Emmanuel - Bůh s námi, je tedy biblickou zkratkou pro podstatu církve. Mystická a mystagogická církev se nemusí obávat o svou budoucnost. Staré biblické zaslíbení bude platit také pro ni:

Toto praví Hospodin zástupů:
V oněch dnech se chopí deset mužů
z pronárodů všech jazyků
pevně cípu roucha jednoho Judejce
a řeknou
„Půjdeme s vámi.
Slyšeli jsme,
že s vámi je Bůh.“
(Zach 8,23)

Za církev se postaví lidé ze všech koutů světa, pokud budou mít jistotu, že v ní naleznou příbytek Božího tajemství. V podstatě se totiž postaví za Boha, ne za církev. Církev má v jejich očích právem smysl jen tehdy, je-li solidární s jejich hledáním trvalého přístřeší pro duši. (23-24)

(Paul M. Zulehner: Církev: přístřeší duše, Portál, Praha 1977, 22-24)