Nad primicemi (Josef Zvěřina)

Čí je to slavnost?
Dříve byla primice veliká sláva. Dnes i uvědomujeme daleko hlouběji - aspoň někde - že je to první společné slavení eucharistie s bratrem, kterého povolal Pán, první spojení v radosti, pokoji a díku.

Dříve byla primice slavností primicianta jako člověka vyděleného a obětavého, povýšeného nad všechno stvoření. A byl tak sám! Dnes v něm vidíme svého bratra, jsme jedna rodina, on je ne tak z naší krve, ale z našeho ducha, z naší víry. Dříve se mluvilo k primiciantovi a o primiciantovi, dnes se mluví k věřícím. Ne tak o něm, ale o Kristově kněžství, které je společné všem pokřtěným a z něho vyrůstá kněžství služebné, zvláštní.

Dříve se člověk stal důstojným pánem, dnes prosíme o vaši lásku. Stojíme o to, abyste nás měli rádi. Nechoďte kolem nás s ledovými tvářemi, s rozpačitým pohledem! Podívejte se nám do očí, usmějte se, řekněte dobré slovo! Potřebujeme je také my od vás. Jaká by to byla rodina, v níž její členové spolu nemluví? Ani nevíte, jak ty vaše lhostejné pohledy bolí!

Chcete, abychom byli lidštější. Buďte lidštější k nám. Chcete, abychom byli lepší než vy. Pomáhejte nám.

Dívejte se na nás také očima víry! Ano, jsme lidé, ale Kristus nám uložil zvláštní kříž a těžší břemeno. Máme se stát vším všem. Neseme vám svůj život, své nejlepší, co máme. Chceme vám hlásat evangelium, radostnou zvěst o víře, naději a lásce. Křtíme vám děti, aby se staly syny Božími. Konáme službu smíru s Bohem i lidmi. Přisluhujeme vám tělem a krví Kristovou. Mažeme vaše nemocné. Stojíme s požehnáním u vašich životních svazků. Chceme být oporou chudým a nemocným, uzdravovat zkrušené srdcem.

Konáme poslání Kristovo pro vás, ale s vámi. Usilujeme o nehynoucí korunu, ale s vámi. Nejsme pohřební zřízenci, ale chceme žít, věčně žít s vámi - před Bohem, s Bohem a pak u Boha.

Jak na to vše stačit? Bůh je věrný, zajisté nás neopustí. Buďte věrní i vy a neopouštějte vy nás. Primice je také vaší slavností.


Z knihy: "Odvaha být církví" (Josef Zvěřina, Opus Donum 1983, Mnichov)