Navigace: Tematické texty L LáskaDelší texty Nádherné a otřesné příhody (Reinhard Abeln - Anton Kner)

Nádherné a otřesné příhody (Reinhard Abeln - Anton Kner)

Otřesnou a zároveň nádhernou příhodu vyprávěl jeden návštěvník, který svou poslední dovolenou strávil v jednom malém bavorském městě: "Když jsem si jednoho dne vyšel na procházku, stál uprostřed ulice veliký rozlícený pes s vyceněnými zuby. Měl jsem velký strach jít dál. Tu vidím, jak z blízkého domu vychází chlapec. Jde přímo k psovi, aby ho pohladil. Měl jsem pocit, že se mi zastaví srdce. Zděšeně volám: "Stůj, chlapče, ten pes je zlý!" Avšak chlapec se ke mně bezstarostně obrátí a říká: "Když ho má člověk rád, nekouše!" Dostal jsem svou lekci."
Tato příhoda může být pro nás pro všechny velmi poučná. Dnes i zítra se s námi budou setkávat lidé, kteří nám budou nepříjemní, s nimiž jsme se nepohodli, které bychom nejraději nepotkali. Pokusme se tedy mít i tyto lidi rádi, být k nim přívětiví - a oni nebudou kousat! Dnes i zítra se s námi budou setkávat velmi nesympatičtí lidé. Jejich pohled, jejich chůze, jejich chování, jejich způsob jednání, celý jejich zevnějšek působí odpudivě, pyšně, povýšeně. Ale i tady platí: Když je člověk miluje, nekoušou!
Ale dnes i zítra se budeme setkávat také sami se sebou a objevíme, že my sami - možná ne vždycky, ale občas - máme strašlivé zuby a zuřivé oči jako onen pes na ulici. Pokusme se mít soucit se sebou samými, být k sobě samým dobří, skutečně milovat sebe sama. A pak se stane zázrak: Už nekoušeme. O téhle příhodě ani nelze dost často přemýšlet.
(Reinhard Abeln - Anton Kner: Co dělá člověka člověkem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 13-14)

...
Dva bratři
Dva bratři bydleli kdysi na hoře Morija. Mladší byl ženatý a měl děti, starší byl svobodný a žil sám. Oba bratři pracovali spolu, orali spolu pole, seli spolu. V době žní sklízeli obilí a snopy rozdělili do dvou stejných stohů, pro každého z nich jeden stoh.
Když nastala noc, každý se uložil ke spánku u svých snopů. Starší však nenašel klid a v duchu si řekl: "Můj bratr má rodinu, já jsem však sám a bez dětí, a přesto jsem přijal stejný počet snopů jako on. To není správné." Vstal, vzal snopy ze svého stohu a uložil je potají a tiše ke snopům svého bratra. Pak se zase uložil ke spánku a usnul.
V stejné noci, jen o něco později se probudil mladší bratr. Také on myslel na svého bratra a v duchu si řekl: "Můj bratr je sám a nemá žádné děti. Kdo se ve stáří o něj postará?" Vstal, vzal ze svého stohu snopy a odnesl je tajně a tiše ke stohu toho staršího.
Když se rozednívalo, oba bratři vstali, a každý z nich byl překvapen, že stohy byly stejné jako včera. Ale žádný z nich neřekl tomu druhému ani slovo.
Druhou noc čekal každý ještě chvíli, až ten druhý usne. Pak každý vstal, vzal snopy, aby je odnesl na stoh toho druhého. V polovině cesty se potkali a každý z nich poznal, jak dobře to ten druhý s ním myslí. Odložili snopy a objali se v srdečné bratrské lásce.
Bůh na nebi ale se díval na ně dolů a řekl: "Svaté, svaté je mi toto místo. Tady chci bydlet mezi lidmi."
(Vzato z hebrejštiny)
(Reinhard Abeln - Anton Kner: Co dělá člověka člověkem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 4O-41)


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Dt 4,32-34.39-40 ; Žalm 33; Řím 8,14-17
Mt 28,16-20

Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.

Zdroj: Nedělní liturgie

26. KVĚTNA - SV. FILIP NERI

(24. 5. 2024) Filip Neri se narodil dne 21. července roku 1515 ve Florencii v rodině Františka a Lukrecie z Mosciana. O jeho dětství…

Den modliteb za církev v Číně (24.5.)

(22. 5. 2024) Prosby za dar vytrvalosti pro bratry a sestry v Číně...

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko (+ 23. 5. 1951)

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko  (+ 23. 5. 1951)
(22. 5. 2024) Emil Kapaun byl americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Svatá Rita - patronka v beznadějných situacích (22.5.)

Svatá Rita - patronka v beznadějných situacích (22.5.)
(21. 5. 2024) Odkaz svaté Rity je výzvou k oddanosti Kristu Spasiteli - zdroji smíření.

Nejsvětější Trojice

Nejsvětější Trojice
(20. 5. 2024) V  neděli po Letnicích (Slavnosti seslání Ducha svatého) se připomíná mysterium Boha v Trojici.

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
(20. 5. 2024) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum…

Letnice, Svatodušní svátky... datum

(19. 5. 2024) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)…