Nepodařený zásah - pronásledování v Rusku

Má stát přednostní právo na výchovu dítěte?
Ne, prvními oprávněnými vychovateli dítěte jsou jeho rodiče.
__________________________

"Policie," křičel polekaný dětský hlas. Sedm dětí se jako vítr vyhrnulo z domu, přelezlo plot a zmizelo. Policejní důstojník zdvořile pozdravil paní Trofimovou. Za ním vstoupila nějaká úřednice a přešla hned k věci: „Na základě rozsudku městského lidového soudu se otci odebírají rodičovská práva. A teď si odvedeme děti. Kde jsou?“
Otec byl ve vězení, protože kázal. Proto chtěli přinutit jeho děti, aby šly do dětského domova a neslyšely už nic o Kristu.

„Nemáte na to právo,“ bránila se paní Trofimová. „Mně jako matce nikdo rodičovská práva neodebral. A já jako matka mám na své děti právo, a proto vám je nedám. Já jsem je přivedla na svět, ne vy.“ „No dobrá. Musíme tedy ještě odejmout práva vám,“ chladně prohlásila úřednice. Pak se policisté stáhli do dvora na poradu. Hlídkující policista si náhle povšiml, že se za dřevěným plotem něco hýbe; škvírami v plotě vykukovaly pátrající dětské oči.
„Všichni marš do domu!“ poručil.

Děti se však rozprchly všemi směry jako hejno vrabců. Sešly se pak ve svém vlastnoručně přichystaném úkrytu poblíž hřbitova. Když se policistům nepodařilo děti najít ani na ulici, ani v sousedním dvoře, odjeli.
Když se začalo stmívat a děti ještě nebyly k nalezení, babička se je vydala hledat.

„Už jsou pryč, babi?“ ozval se náhle hlásek. Jedno z dětí bylo vysláno na výzvědy.
„Ano, vrabčáčku! Utíkej rychle a zavolej ostatní!“ Se směsicí ostražitosti a triumfu ve tvářích se zástup dětí vrátil domů. A pak mohli všichni poděkovat Bohu za ochranu!
Policie už nepřišla.

Děti z této rodiny měly ještě štěstí. Víme však, že v bývalém Sovětském svazu bylo mnoho jiných dětí z náboženských důvodů rodičům odňato.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Příběhy psané životem, Pierre Lefevre,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno