Nespěchej, udělej si čas! (Podle Phila Bosmanse)

Čas, který lidé potřebují na práci ve svém zaměstnání, je čím dál tím kratší. Zato je více volného času, prodlužuje se stále více víkend a dovolená. Když se však podíváme okolo sebe, zjistíme, že lidé mají stále naspěch. Tak často slyšíme zaklínadlo z úst moderního člověka: "Nemám čas!"

Ještě nikdy nebylo tolik uštvaných lidí. Staří otcové a matky čekají nekonečně dlouho na návštěvu svých dětí. Nemocní a staří jen přihlížejí, jak mladí a zdraví chvátají okolo nich, pohání je čas. Manželé se stávají sobě navzájem cizími, nemají jeden pro druhého čas.

Proč máme tak málo času? Naše okolí, reklama, zábavní průmysl nám naléhavě a bez přestání ukazuje, co všechno musíme mít, co všechno musíme udělat, co všechno musíme dokázat, abychom byli "šťastní, radostní, svěží a dokonalí". Celý život se tím ale stává zmatený a neúnosný.

Dám ti jednu dobrou radu.
Nedělej někdy nic. Odpočiň si! Ztiš se!
V tichu najdeš radosti života, které jsme ztratili v té hrozné štvanici.
V tichu rostou ty nepatrné pozornosti, které potřebují méně času, než se domníváme: dobré slovo, přátelský obličej, vděčný polibek, chvilka naslouchání s pochopením pro toho druhého, nečekaný telefonický rozhovor, vlastnoručně vyrobený dárek, milý dopis, pozornost k svátku či k narozeninám.

Vyhoď ze svého života ono smrtící: "Nemám čas!" Přestaň s tím vražedným tempem.
Udělej si čas na to, abys byl dobrým člověkem pro své bližní.

(Podle Phila Bosmanse, Mám tě rád, str. 14)