Nietzsche a filozofie (Ravi Zacharias)

Skutečností je, že Nietzsche stylisticky rozbil formu a jeho neuhlazené popisy daných problémů na nejvyšším stupni citlivosti v lidských emocích znemožnily uniknout pulsu reality. Jeho styl psaní, posazený na půli cesty mezi metaforou a doslovným tvrzením, byl něčím zcela mimořádným. Všechno, co řekl, mělo nádech a sílu fantazie pevně spjaté se skutečností, čímž se představa z jeho mysli se strhující silou přenášela do mysli čtenářovy. Freud o něm několikrát řekl, že sám sebe zná lépe než kterýkoli jiný člověk. Tato diagnóza zní poněkud tragikomicky, protože Nietzsche strávil posledních jedenáct let svého života duševně chorý.

Dalo by se přesvědčivě diskutovat o tom, zda se Nietzsche znal lépe než kdokoli jiný, ale mimo jakoukoli diskusi se zdá být to, že více než kterýkoli jiný autor s bolestnější otevřeností dramatizoval logické výsledky ateismu. Odtáhl filozofii od její tendence unikat konkrétnímu uplatňování jejích závěrů, zatímco stoupá po žebříku abstrakce. Nutil filozofa zaplatit plnou cenu své jízdenky k ateismu a dívat se, zda mu dá vyváznout. Nietzsche se chtěl dívat životu přímo do očí, aniž by mu ve výhledu bránil nějaký Bůh, a to, co viděl, mučilo jeho mysl.

...
Když člověk probodl Boží srdce, krvácel ve skutečnosti on sám.

Tato rána, kterou člověk sám sobě způsobil na úsvitu dvacátého století, měla neovladatelně krvácet i v dalších desetiletích. V šedesátých letech uvedl časopis Time jako jeden z titulků na obálce: "Bůh je mrtev." V sedmdesátých letech na obálce oznamoval: "Marx je mrtev." To podnítilo jednoho cynika na vysoké škole k poznámce: "Bůh je mrtev, Marx je mrtev a já se taky necítím dvakrát dobře."

Přesně to měl Nietzsche na mysli: důsledky Boží smrti proniknou do každé oblasti života a tato myšlenka bude už sama o sobě nesnesitelná. Může se projevit jako sebevražedná, pokud člověk nevstane a nevezme situaci do svých rukou.

Protože Bůh zemřel v devatenáctém století, říkal dále Nietzsche, ve dvacátém století se projeví dva přímé důsledky.
Za prvé předpovídal, že dvacáté století bude nejkrvavějším stoletím v dějinách, a za druhé, že propukne celosvětové šílenství. V obojím měl pravdu.


Jednou někdo napsal G. K. Chestertonovi a ptal se ho, co si myslí o civilizaci. Chesterton pohotově odpověděl: "Myslím, že to je skvělý nápad; proč už s tím někdo nezačal?"



***

Se svolením převzato z knihy: Skutečná tvář ateismu, kterou vydalo nakladatelství NÁVRAT DOMŮ


***

Několik kapitol z této knihy naleznete zde