Navigace: Tematické texty S Skutky, činy (skutek lásky; dobrý skutek)Delší texty Nový pohled víry (Anselm Grün)

Nový pohled víry (Anselm Grün)

Nový pohled víry na svět se vztahuje nejen na přírodu, nýbrž i na politiku. Dnes se široko daleko díváme ne světovou situaci pesimisticky. Mnozí se bojí, že šílené závody ve zbrojení povedou k válečné katastrofě a že ekologická pohroma brzy zničí náš svět. Realistický pohled na světovou politiku dává tomuto pohledu za pravdu.

Nemáme žádnou záruku pro to, že zůstaneme ušetřeni války a ekologické katastrofy. Když se snažím vidět tuto situaci očima víry, pak nesmím odhlížet od fakt. Jde však o to, jak ta fakta vidím. Existuj í lidé, kteří mají katastrofické myšlení a dívají se na budoucnost jako králík na hada a nakonec nejsou vůbec schopni aktivně reagovat. Anebo reaguj í se vztekem a násilnicky, protože nemohou vydržet svou bezmocnost. Ten hněv je pochopitelný. Myslím-li si totiž, že všechno závisí na mně, na mé aktivitě, na mých demonstracích, pak nutně reaguji bezmocným hněvem, protože se tak málo děje.

Očima víry však vidím, že tento svět neleží v rukou politiků či světských vládců, nýbrž v rukou Božích. To mi dává naději, že Bůh může navzdory všemu lidskému ztroskotání všechno obrátit k dobrému, k nejlepšímu. Víra mě zbavuje udýchanosti. Osud světa nezávisí jen na úspěšnosti nebo neúspěšnosti mého konání. Víra ovšem není tak naivní, aby si myslela, že všechno tak jako tak dobře dopadne. Že nemůže dojít k žádné válce, když nás přece Bůh tak miluje. Proti takovému pohledu na věc mluví prostě fakta. Války vždy byly. A nemáme žádnou záruku, že opět nebudou.

Ale víra mi dává naději, že Bůh pozvolna způsobí na základě modlitby zvrat ve smýšlení lidí a že se v mozcích politiků stále více budou prosazovat myšlenky pokoje. A víra mi dává jistotu, že tento svět sice zahyne, že může projít i katastrofou, ale že nic nakonec nezabrání, aby tento svět nespadl do náruče Boží. Svět projde - tak jako my - smrtí k Bohu. Apokalyptické obrazy nám v bibli nelíčí příliš optimisticky situaci „doby poslední“. Ale cílem závěrečných útrap je zřízení království Božího. Na konci bude nad světem vládnout Bůh a vše bude v Bohu (1 Kor 3,22-23).

To není přesun problému do „onoho světa“, jako bychom zde mohli sedět s rukama v klíně a věcem ponechat jejich běh. Tento pohled víry na konec všeho dění relativizuje všechno naše konání; osvobozuje nás od přílišného tlaku, jako by všechno záviselo jen na nás. Uchrání nás od bezmocné zlosti, do níž by nás bezděky uvedlo zklamání nad marností našeho konání. Pohled víry na svět nás naučí hledat realističtější řešení pro problémy naší doby, nežli jsou utopické představy, jimiž se dnes řídí tolik zlepšovatelů světové situace. Kdo si myslí, že našel definitivní a všeobsáhlé řešení, ten se bude snažit o jeho prosazení - případně násilné.

Watzlawik popisuje člověka stiženého utopickými představami takto: Domnívá se, že vlastní pravdu, a tak nemá jen klíč, nýbrž i morální povinnost odstranit ze světa veškeré zlo. Má za to, že pokud bude pravdu dostatečně jasně a hlasitě hlásat, že ji všichni lidé dobré vůle určitě přijmou; proto se nejprve vydá na misijní cestu.

Když to však nevede k očekávanému úspěchu, pak je všechna vina na těch, kdo se ve své zatvrzelosti jeho pravdě uzavřeli. Neboť - o tom, že pravda je Pravda sama, nemá utopický fantasta pochyb. Ted už nic nestojí v cestě zavržení druhých a (v extrémních případech) není jejich vyhubení jen žádoucí, nýbrž pro blaho ostatního lidstva přímo nutné.

Nový pohled na svět nechce ospravedlňovat stávající poměry, nýbrž uznává fakta; věří Božím příslibům. Sní ty sny, které má Bůh jak s námi, tak i s naším světem. Uvědomuje si však též, že Boží království jako cíl našeho světa není hodnota pouze světská. Víra spolupracuje na spravedlivém a pokojném světě, ale nepropadá utopické představě, jako by spravedlnosti a míru bylo možno dosáhnout jen rozumem a vůlí. Vykoupení pochází od Boha, skrze kříž, proto se věřící člověk nebojí nepříznivých zvratů. Takový člověk očekává něco od Boha, proto se nevyčerpává vyhledáváním všech možných negativních fakt a bědováním nad naším zlým světem, nýbrž zbývá mu ještě energie k učinění nutných kroků ke spolupráci na pozitivní změně našeho světa, na změně, která je realistická a tudíž blahodárná, zatímco všechny utopické pokusy o změnu vytvářejí vždy jen nové problémy a nakonec se samy stávají problémem.

(Anselm Grün: Proměňující moc víry, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 23-26)


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 42,1-4.6-7; Žalm Žl 29,1-2.3ac-4.3b+9b-10; Sk 10,34-38
Mt 3,13-17

Pokud si chceme nějakým způsobem spojovat náš křest se křtem Ježíšovým, potom jsou pro nás důležitá zejména poslední slova dnešního evangelia. Ježíš je zde označen Bohem za milovaného syna, ve kterém on má zalíbení.

Zdroj: Nedělní liturgie

Marie Elekta od Ježíše (1605–1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2026) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka…

Přímluvy - Svátek Křtu Páně, cyklus A / 11. 1. 2026

(9. 1. 2026) Jan Křtitel svědčil o Kristu: „To je Syn Boží.“[1] S důvěrou svěřme Bohu starosti, které sužují nás i…

Svátek Křtu Páně

(7. 1. 2026) V neděli po slavnosti Zjevení Páně (6.1.) se slaví svátek Křtu Páně.

Žehnání domů - i ve válečné zóně

(3. 1. 2026) Postřehy z mezní zkušenosti františkánského kněze z válečného Allepa v Sýrii před několika roky.

Tři Králové (6.1.), K+M+B+

(2. 1. 2026) Slavnost Zjevení Páně (lidově Tří Králů) připomíná zjevení Boží slávy mezi lidmi. Čtení při mši svaté tento den mluví o…

Přímluvy - 2. neděle po Narození Páně, cyklus A / 4. 1. 2026

(2. 1. 2026) Bůh nám dal moc, stát se Božími dětmi.[1] Proto mu s důvěrou předkládejme své prosby:

První světice USA - vdova s pěti dětmi. Alžběta Anna Bayley Setonová (svátek 4.1.)

První světice USA - vdova s pěti dětmi. Alžběta Anna Bayley Setonová (svátek 4.1.)
(2. 1. 2026) Svatá Alžběta Anna Bayley Setonová, americká světice, se narodila roku 1774 v New Yorku. Stala se první světicí své…