O biřmování - Vytrvalé děvče z Litvy

Jakou milost dostává křesťan ve svátosti biřmování?
Skrze vkládání rukou biskupa je naplněn Duchem svatým.
______________________

V bývalém Sovětském svazu chtěli komunisté zničit víru všemi prostředky. Zde je dopis jedné věřící žákyně z Litvy:

Když jsem byla v šesté třídě, chtěl mě třídní učitel přinutit, abych se zapsala do Pionýra. Protože viděl, že váhám, řekl: „Nechceš-li tento rok, v příštím roce je to povinné.“ Když jsem se později stále ještě bránila, hrozil mi špatnými známkami a jinými tresty. Brzy jsem viděla, že to myslel vážně. U některých učitelů se mé známky neustále zhoršovaly.

Jednou jsem potkala toho učitele na ulici. Zeptal se mě: „Kam jdeš?“ Odpověděla jsem: „Jdu do kostela.“ Varoval mě: „Přestaň už konečně s tím běháním do kostela!“

Jednou nám ve třídě rozdali dotazníky. Otázky zněly: Chodíš do kostela? Kdo tě posílá do kostela? A tak dále. Odpověděla jsem následovně: Ano, chodím do kostela. Chodím do kostela, protože sama chci.
Krátce nato mě učitel zavolal a řekl: „Ty tedy ještě pořád chodíš do kostela! Jen si choď! Ale pamatuj na jedno: až přijdou lidé od vlády a zeptají se tě, jestli chodíš do kostela a jestli věříš, musíš odpovědět, že ne!“

Mluvila jsem o tom doma s rodiči a ti mi radili, abych Boha nikdy nezapírala.
Ve třídě jsme museli neustále psát něco proti náboženství. Tak mě můj učitel až do konce školního roku týral kvůli mé víře.

Potud toto statečné děvče.
Křesťan musí nejen přijmout víru, ale musí také ve víře růst, aby zůstal pevný při pronásledování a posměchu. Pak vidíme, jak je dobré, že mladý křesťan dostane sílu skrze svátost biřmování. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefévre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno