O církvi… (Jean Marie Lustiger)

/Kard. Veuillot byl považován za kardinála, na kterého se dlouho čekalo. Ale krátce po nastoupení se u něho projevila rakovina. V tomto utrpení dozrál. Lustiger byl jedním z mála, kteří s ním mluvili krátce před smrtí. Přes blízkost smrti dlouze hovořil. Tajemník pak požádal Lustigera, aby zapsal obsah rozhovoru - neudělal to, a později toho litoval. Přesto vzpomíná:/

Z toho, co mi říkal, jsem si zapamatoval dlouhé rozjímání o tajemství kříže a utrpení. Mluvil krátkými větami, přerušovanými mlčením o svém úřadu, o smyslu lidského života ve světle Kristova kříže, o pohoršení a bláznovství Kříže. Musel se přiblížit ke své vlastní smrti, aby mu bylo dáno nové pochopení toho, co sám kázal. Tím, že mě učinil svědkem cesty, kterou prošel, neosoboval si osvobodit kohokoliv, aby jí prošel i on. Právě naopak. (199-200)
(...)
O církvi měl jiné vyjádření: Třikrát mi řekl, - tato věta se doslova vryla do mé paměti: „Čisté, čisté, čisté, třeba, aby všechno bylo čisté.“ A dodal: „Je třeba udělat opravdovou duchovní revoluci, papež to ví, málokteří to chápou, ale toto je pro církev třeba.“ (200)
(Lustiger se domnívá že právě rozhovor s kard. Veuillotem byl rozhodující pro jeho jmenování pařížským arcibiskupem v r. 1981)

(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 200)