O modlitbě Otčenáš (John z Taizé)

Modlitba je aktem, při kterém vědomě a dobrovolně přicházíme do Boží přítomnosti, situace, ve které plně vyjadřujeme svoji identitu věřících. Když se modlíme, bezvýhradně se definujeme jako lidé, kteří nepřipouštějí, že mohou najít smysl sami v sobě, ale přicházejí k Bohu s otevřenýma rukama. Bůh je samozřejmě vždycky s námi a my si přejeme žít každý okamžik tak, jako by Bůh byl počátkem a cílem naší existence. K lidské výbavě ale patří zapomnětlivost a samozřejmě nás také vyrušují a rozptylují různé starosti a činnosti, jimiž se zabýváme. Z tohoto důvodu jsou podstatné právě ty chvíle, kdy se zastavíme a soustředíme na "to jediné, čeho je třeba" (viz Lk 10,42).

Ale jak se máme modlit? Tuto otázku si nikdy nepřestaneme klást, neboť modlitbu není možné nikdy dovést k naprostému mistrovství, není osobním vlastnictvím, není záležitostí, jíž jsme porozuměli jednou provždy. Modlitba představuje soustavu obrovského rozsahu a délka jednoho lidského života stačí sotva k tomu, aby byla probádána alespoň její malá část. Leckde můžeme najít návody a rady, jak na to, většinou však nemohou být příliš uspokojivé, neboť se tímto problémem nezabývají do dostatečné hloubky.

…
První část Otčenáše je charakterizována slovem „ty“ (tvé jméno, tvé království...), druhá slovem „my“ (odpusť nám...). (15)
Znesvěcování jména Božího Izraelem: Ez 36,16-28. (16-17)
V Božím království bude svět identický se světem, jak si ho přeje Bůh. (20)

Viz Iz 2,2-4; Mich 4,1-3.
V druhé části Otčenáše prosíme o to, co potřebujeme, abychom mohli plnit první část. Dvě části Otčenáše nestojí proti sobě. (29)
Blahoslavení chudí - ti, kteří znají hodnotu chleba.

…
Když se modlíme "posvěť se jméno tvé", žádáme tedy Boha, aby dovolil všemu lidstvu objevit svoji pravou identitu a rozpoznat jej jako svého Abba. Modlíme se za to, aby všichni dokázali vnímat Boha jako zdroj důvěry a lásky. Skrze tuto modlitbu vyjadřujeme touhu po tom, aby nový vztah s Bohem, do nějž jsme vstoupili příchodem Ježíše Krista a darem Ducha, mohl být rozšířen natolik, že obsáhne všechno stvoření. Zároveň však chápeme i to, že posvěcení Božího jména je záležitostí celého našeho života. Žádáme Boha, aby použil naše životy ke zjevení své pravé identity. Prosíme Boha, aby nám dal schopnost být bytostmi, které jsou vskutku jeho zázračným obrazem, lidmi, kteří pravdivě vyzařují něco z toho, kdo je Bůh.

(John z Taizé: Modlitba Otčenáš, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 19)