O odvaze riskovat zkoušku

Král chtěl obsadit jeden důležitý úřad, a proto svolal své dvořany ke zkoušce. Obklopil ho velký houf silných a moudrých mužů.

„Moudří muži,“ řekl král, „mám problém a chtěl bych vědět, kdo z vás je schopen ho vyřešit.“
Zavedl přítomné k obrovskému visacímu zámku na dveřích, tak velkému, jaký nikdo nikdy neviděl.
Král vysvětloval: „Zde vidíte největší a nejtěžší zámek, který kdy byl v mém království. Kdo z vás je schopen zámek otevřít?“

Část dvořanů jen odmítavě vrtěla hlavou. Ti, kteří se řadili k mudrcům, se na zámek blíže podívali, ale přiznali se, že by to nedokázali. Když to řekli mudrcové, shodl se i zbytek dvořanů na tom, že tento problém je příliš obtížný, než aby ho dokázali vyřešit.

Jen jeden vezír přistoupil k zámku, prozkoumal ho pohledem i prsty, pokusil se jím různými způsoby pohnout a nakonec za něj se škubnutím zatáhl. A hle, zámek se otevřel. Byl jen přivřený, nikoliv úplně zapadlý, a nebylo zapotřebí ničeho než odvahy a ochoty to pochopit a odhodlaně jednat.

Král řekl: „Místo u dvora dostaneš ty, protože se nespoléháš jen na to, co vidíš nebo slyšíš, ale nasazuješ sám své vlastní síly a riskuješ zkoušku.“

Se svolením zpracováno podle knihy:
Nossrat Peseschkian: Příběhy jako klíč k dětské duši,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno