O svatých - Legenda o svatém Christoforovi

Christoforus byl pohan z Kanaánu. Byl obrovité postavy, smělý a veselý. Předtím než byl pokřtěn, se jmenoval Offerus. Když dorostl do plné síly, pomyslil si: Poputuji daleko a vyhledám největšího pána. Tomu budu sloužit.

Vypravil se tedy na cestu. Odkázali ho na jednoho velkého krále, který vládl nad mnoha národy. Přišel k němu a slíbil mu, že mu bude věrně sloužit. Král ho s potěšením přijal.

Když už byl Offerus u krále nějaký čas, vystupoval před králem jeden hudebník, hrál veselé písně a na- konec zazpíval ďáblu posměšnou píseň. Jakmile ji král uslyšel, přežehnal se, protože to byl křesťan.
Offerus však nevěděl nic o síle a významu tohoto znamení, podivil se a řekl: "Pane, co to děláš za dva tahy?"
Protože byl pohan, nechtěl mu král svěřit svaté tajemství kříže.
Offerus proto řekl: "Pane, když mi to zatajuješ, nechci ti víc sloužit."
"Řeknu ti tedy pravdu," rozhodl se král. "Podívej se, dovolává-li se někdo přede mnou ďábla, přežehnám se znamením kříže, aby nade mnou nezískal moc."
Offerus namítl: "Bojíš se ho a má tak velkou sílu, že ti může uškodit? Podívej, dlouho jsem ti věrně sloužil a myslel si, že většího a mocnějšího nad tebe není. Protože vidím, že se ho bojíš, chci ho hledat, dokud ho nenajdu. Chci sloužit tomu, kdo je mocnější než ty."

Offerus odtud odešel, aby vyhledal ďábla. Ale ať se ptal jakkoliv, nikdo mu ho nedovedl ukázat. Jednoho dne procházel divokou krajinou, když tu spatřil mocné vojsko. Vpředu jel černý, podmračený jezdec, který zajel k Offerovi a zavolal: "Koho hledáš?" Offerus odpověděl: "Hledám ďábla. Rád bych mu sloužil." "To jsem já," řekl jezdec. Offerus mu přislíbil své služby a ďábel ho vzal s sebou.

Jednou se spolu dostali na rovnou cestu, na které se tyčil kříž. Ďábel uskočil na stranu a křikl na Offera, aby nejezdil dál. Offerus se podivil a řekl: "Pane, řekni mi, proč ses vyhnul?" Ďábel by mu to byl rád zatajil, ale Offerus pohrozil, že už u něho nezůstane ani o den déle.

"Podívej se," řekl ďábel, "stálo tam znamení kříže, na kterém byl pověšený Kristus. Toho se moc bojím, vždycky musím před ním prchat." Offerus se na něj obořil: "Musíš-li prchat před jeho znamením, je asi mocnější než ty. Půjdu a vyhledám ho."

A Offerus se všude vyptával, kde by našel Pána Ježíše Krista. Božím řízením se dostal k jednomu dobrému poustevníkovi. Ten mu vyprávěl, jak mocný král je Pán a jak velkou odměnu dává svým služebníkům. Offerus prohlásil, že chce nadále věrně a spolehlivě sloužit Kristu.

To poustevník rád slyšel a řekl: "Pán je nepřítelem hříšného života, ale tomu, kdo žije ctnostně, dává svou milost. Podívej se, tady je divoká voda, přes kterou nevede ani můstek, ani lávka. Budeš-li kvůli Bohu přenášet lidi přes vodu, velmi se takovou službou zalíbíš Pánu. Protože ne nadarmo ti daroval tak silné paže a vysokou postavu."
"Dobrá! Rád to vykonám," prohlásil Offerus a vystavěl si sídlo u vody a konal svou službu dnem i nocí.

Jedné noci se Offerus znaven uložil ke spánku a okamžitě usnul.
Dlouho nespal, když ho zavolal dětský hlas: "Offere, převážet!"
Offerus vstal, nikoho nenašel, znovu si lehl a usnul. A opět zaznělo volání: "Offere!" Zase vyběhl ven, nikoho nenašel a uložil se ke spánku.
A ještě jednou: "Offere!" Offerus potřetí vstal a nalezl venku chlapečka.
Vyzdvihl si ho na ramena, do ruky vzal hůl a vstoupil do vody.

Řeka se však vzdouvala a dítě ho tížilo tak silně, jako by bylo z olova. Chlapeček byl stále těžší a voda vyšší, až si Offerus myslel, že se utopí. "Ach, dítě, jak jsi těžké! Je mi, jako bych nesl na ramenou celý svět."
"Správně," promluvilo dítě, "neseš víc než celý svět, neseš toho, kdo ho stvořil."

A dítě vtlačilo Offera pod vodu a řeklo: "Já tě křtím ve jménu Otce, jménem svým, a ve jménu Ducha svatého. Předtím sis říkal Offerus, teď se budeš jmenovat Christoforus - ten, kdo nosí Krista. Zasaď svou hůl do země. Na ní poznáš mou moc, neboť hůl zítra rozkvete a přinese plody."
S těmito slovy Pán zmizel.

Christoforus byl rád, děkoval našemu Pánu za milost, kterou mu prokázal, a zasadil hůl do suché země. Ta se přes noc proměnila ve strom, rozkvetla a hned vydala plody. Tu padl Christoforus na kolena a klaněl se mu, vzal na sebe Pánův kříž a následoval ho.
                                                           Legenda aurea ze 13. století