Obraz lásky (Raniero Cantalamessa)

Ne, naopak, jeho láska je nezištnost sama: miluje ne proto, aby byl doplněn, ale aby doplnil, ne proto, aby se uskutečnil, ale aby uskutečnil. Miluje, protože "dobro se chce rozdávat". V tom spočívá jedinečnost a neopakovatelnost Boží lásky. Když Bůh miluje, nehledá svou slávu, nebo lépe: ano, hledá svou slávu, ale tou slávou není nic jiného než nezištná láska k člověku. "Slávou Boží," říká svatý Irenej: "je živý člověk!" (Adv. Haer. IV,2O,7). ...

Rozjímání Boží lásky prostřednictvím bible je také nejdokonalejší školou, v níž se sami učíme milovat. Pokud lidská láska slouží jako symbol lásky Boží, láska Boží slouží jako model lásky lidské. Pozorujeme-li, jaká je láska Boží - silná, něžná, vytrvalá, nezištná - objevujeme, jaká má být láska lidská: jak má milovat otec, jak má milovat matka, jak se mají milovat manželé, jak máme milovat Boha a jak bližní. (21) ...

Aby nás Bůh konečně přesvědčil o své lásce, "představil" nám ji z vnějšího pohledu, obraz po obraze, na životě Krista až k vrcholnému obrazu kříže. (24)

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 21 a 24)