Oč jde (Jozef Porubčan SJ)

Není tedy důležité, jestli budu žít dlouho nebo krátce, jestli zemřu zítra nebo za 1O-2O-5O let. Důležité je, abych v tom čase, který žiji, všechno, co jsem dostal, obohacené svou láskou začlenil do souladu a symfonie života, podobně, jako se mi to jeví v přírodě.

Není důležité, jestli jsem zdravý nebo nemocný, ale jen to, abych ve zdraví nebo v nemoci byl dobrým milujícím člověkem, který jak své utrpení, tak i svěžest svého zdraví dává do služeb lásky svého Stvořitele i celého jeho stvořitelského díla.

Není důležité, jestli budu žít v chudobě nebo v přepychu, ale jen to jediné, abych byl, osvobozen od touhy mít, tak strašně spojené se strachem, že to mít nebudu, nebo že přijdu o to, co mám, v plné svobodě a volnosti od těchto emocí přijímal jen to, co potřebuji, a dával všechno, co potřebují druzí.

Není důležité, jestli mě budou chválit, nebo pomlouvat a hanět, ale jen to, abych osvobozen od touhy po uznání a kariéře, a tedy i od strachu, že mě budou znevažovat a ponižovat, nezávisle a svobodně miloval skutečnost takovou, jaká je, a ochotně ji všude obohacoval svou láskou. O toto jde. Být dobrým člověkem bez ohledu na to, jací jsou druzí. Mít rád, nezávisle na tom, jestli mě mají, nebo nemají rádi.
(Jozef Porubčan SJ: Hĺadať znamená modliť sa, Dobrá kniha 1995, 36-37)