Bohu se nejvíce podobáme, když prokazujeme dobro těm, kteří nám to nemohou oplatit... - archív citátů

Navigace: Tematické texty P Příroda, stvořeníDelší texty Oči víry vidí pod povrch věcí (J. Powell)

Oči víry vidí pod povrch věcí (J. Powell)

Víra dává životu smysluplnou perspektivu. Dovoluje člověku, aby našel zosobňující vztah s Bohem ve všech dimenzích lidské skutečnosti. Pouze oči víry vidí pod povrch věcí a pouze naděje víry dává soudržnost neslučitelným aspektům lidské existence. Víra neprohlubuje pouze naši jednotu s Bohem, ale i naše vzájemná spojení. Když se na sebe navzájem podíváme, pak první, co vidíme, je vnější vzhled, tělo. Ale pod povrchem krásy nebo ošklivosti, v hlubším způsobu existence je bytost; bytost se ztroskotanými sny a znovuzrozenými nadějemi, s osamocením a láskou. A v ještě větší hloubce, v samém středu existence je Bůh. Nejhlubší způsob existence všeho stvoření je přítomnost Boha, jehož bytí sdílí a odráží všechno stvoření. On je ve světle na nebi, v síle bouře, v prvním křiku novorozeněte i v posledním dechu umírajícího. Jeho puls je tlukotem srdce vesmíru.

V pohledu víry nacházíme Boha v radosti, lásce, bolesti i osamělosti. V celém stvoření neexistuje nic, čeho by se nedotkla jeho přítomnost. Všechen pohyb celého stvoření zjevuje život transcendentního Boha, hluboce imanentního všem věcem. On je přítomen v temnotě zoufalství i ve světle naděje. Je v radostném smíchu i v pláči bolesti. Je v záři poledne i v tichu temné noci. Neexistuje vzdálená hvězda, kapka vody na dně nejhlubšího oceánu, hora, skalisko či křehký list trávy, které by nějakým způsobem neměly podíl na jeho životě a nezjevovaly jeho osobu.

K tomu, abychom našli Boha ve všech věcech, potřebujeme vnitřní oči víry. Víra je těma vnitřníma očima, které Boha vidí v tváři dítěte, v prvním světle dne i v temnotě noci. Víra je vnitřníma ušima, které Boha slyší ve sténání větru, v příboji moře, ve zpěvavé řeči dítěte opakujícího básničku, v řevu motorů zdolávajících vrch, v záchvatu smíchu i v těžkém dechu trpících. Víra je vnitřníma rukama, které cítí Boží dotek v čerstvém větru, v jemné spršce deště a ve stisku ruky bližního.

Život víry je život hledání, ale také život nacházení. Nezahlazuje nic z přirozené reality. Mám rád déšť nejen proto, že v jeho vlhkosti je Bůh - mám ho rád, protože je to déšť. Nemiluji tě pouze proto, že v tvém srdci je Bůh, ale miluji tě, protože jsi to ty: pouze uznání tvé dobroty mne vede k dobrotě Boží. Mám rád strom pro jeho dřevo i listy, pro symetrii jeho větví, pro jeho prózu i poezii. Pouze když mám rád strom, protože je stromem, mohu najít Boha, který zahaleně, ale dostupně spočívá v každé skutečnosti.

Život není shlukem neslučitelných věcí bez vztahů a spojení. Všechna stvořená skutečnost je očima víry viděna jako Archa úmluvy, svatostánek Boží přítomnosti a slávy. Všechna rozdílnost stvoření získává v tomto pohledu jednotu a všechno stvoření je naplněno přítomností, mocí a slávou Boha, v němž všechno žije, pohybuje se a trvá.

(J. Powell, Proč žít, proč umírat, str. 180)


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sof 2,3;3,12-13; Žalm Žl 146,6c-7.8-9a.9b-10; 1 Kor 1,26-31
Mt 5,1-12a

Spojit se s mocnými a významnými, a tak se stát také mocnějším a významnějším – to je prastaré pokušení. Ale je i jiné pokušení: pohrdnout všemi, kdo jsou mocnější, úspěšnější nebo důležitější než my anebo já sám, a tak si pozvednout sebevědomí. Ani jedno pro nás není. Protože křesťan může a má být tím, kdo se s důvěrou připojil k tomu, kdo je největší a nejmoudřejší, i když jím mnozí pohrdají, tedy k Bohu. A právě Bůh je tak veliký a mocný, že si může dovolit i blízké přátelství s pohrdanými a ve světě nic neznamenajícími lidmi. Čím větší je naše vědomí o velikosti a moci Boží a čím větší je naše důvěra v něho, tím jsme svobodnější vůči mocným, úspěšným, bohatým a významným lidem tohoto světa. A tím lépe můžeme milovat ty malé a bezvýznamné, ať už se k nim počítáme nebo ne.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatoblažejské požehnání (3.2.)

(1. 2. 2026) Na svátek sv. Blažeje (3. února) je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání...

Přímluvy 4. neděle v mezidobí, cyklus A / 1. 2. 2026

(30. 1. 2026) Povzbuzeni důvěrou, že Bůh zjednává právo utlačeným a dává chléb hladovým,[1] předložme mu naše modlitby:

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
(30. 1. 2026) Svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.) se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (+ 28.1. 1881)

(27. 1. 2026) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2026) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2026) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2026) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…