Odpověď víry (Walter Kasper)

Co však je víra v Boha, která už nemá co říci o skutečnosti vůbec, která se stahuje do existenciálního vztahu k Bohu a do důvěry v Boha a v této své niternosti zapomíná na vnější svět kosmu, potlačuje ho a ponechává jemu samotnému? Může Bůh být ještě Bohem, to jest skutečností, která všechno obsahuje a všechno určuje, když svět už není Božím světem? Nemusí bez-světný Bůh nutně vést k bez-božnému světu? Jestliže Bůh nemá nic společného se světem, a tím se světskými starostmi člověka, pak se nesmíme divit, když lidé už nechtějí mít nic společného s Bohem a naše zvěst pro ně není zajímavá. Teologie dějin spásy a existenciální chápání Boha, které ztrácejí souvislosti se skutečností stvoření, se stávají gnózí, která je bezbranná vůči podezření ze strany kritiky náboženství, že v nich jde o projekci a iluzi.

Potlačování výpovědí o stvoření je o to nepochopitelnější, že akcie nauky o stvoření dnes mají vysloveně dobrý kurs. Neboť evoluční teorie, ať její vědecký status posuzujeme jakkoli, nikdy nemůže být alternativou k víře ve stvoření nebo její náhražkou. Vždy už předpokládá něco, co vzniká, a ptá se, JAK to vzniká. Nevysvětluje fakt, ŽE něco je, a není odpovědí na otázku: Proč je vůbec něco? Neodpovídá na otázku po základu a důvodu bytí a ještě méně odpovídá na otázku po smyslu bytí: K čemu je něco? K čemu je všechno? K čemu jsem já? Ale právě to jsou otázky, které si evoluční teorie a žádné čistě přírodovědecké vysvětlování světa vůbec neklade a na které odpovídá zvěst o stvoření.

Tato odpověď je dnes stejně potřebná jako dříve. Dnes je dokonce potřebná mnohem naléhavěji. Ohrožení všeho živého člověkem vytvořilo předpoklady, aby se rozvinul smysl pro úctu k tomu, co je, a pro odpovědnost za trvání skutečnosti. Probudilo znovu pochopení, že když svět chápeme jen jako hominizovaný svět, jako lidský svět, jako materiál pro člověka, a tak se s ním také zachází, vede to ke katastrofě. Svět jako stvoření však znamená, že jakožto Boží svět je sice světem pro člověka, ale ne jednoduše světem člověka. Není produktem člověka, nýbrž Bůh mu ho předem dává a ukládá jeho odpovědnosti. Svět tak má hloubku, tajemství, důstojnost, které člověk musí respektovat. Ale ještě více slouží ke chvále Stvořitele, ke které člověk smí a má připojit svůj hlas. (39-4O) ...

Skutečnost má původ a základ jedině ve svobodném Božím slově. Je stvořena podle jeho logu a skrze logos, a proto má sama povahu logu. Je výrazem Boží moudrosti, je uspořádána "s mírou, počtem a váhou" (Mdr 11,2O). ...A ještě více: protože svět vzešel z Božího logu a byl stvořen podle jeho idejí, není iracionální hmotou, nýbrž má duchovní charakter a tím teprve je vůbec přístupný našemu duchu a duchovně poznatelný. (4O) ...

Jako křesťané dnes máme všechny důvody obhajovat rozumnost skutečnosti, abychom bránili iracionálním zájmům, ideologiím násilí a blouznivým utopiím, které ohrožují lidstvo, a abychom hledali racionální řešení problémů a konfliktů. Jako zastánci víry ve stvoření jsme dnes ti praví osvícenci. (41)

/A možno jít i dál: svět je stvořen ze svobody - a pro svobodu člověka. Nejen práce, ale i hra, umění, volný čas, slavnost... a nakonec oslava Boha: "Ctí Boha je živý člověk." (Ireneus z Lyonu)/
(Walter Kasper: O víře, Brno, Cesta, 199O, 39-41)