Osudy Svaté rodiny nejsou tak idylické, jak se mohou na první pohled jevit...

O vánocích si téměř hmatatelně uvědomujeme, že rodina je něco mnohem víc než pouhá sociálně-ekonomická jednotka. Je to místo, kde se vzájemnou láskou mezi jednotlivými členy formuje člověk, anebo deformuje v případě, že tam z nějakého důvodu chybí láska.

Sledujeme-li osudy Svaté rodiny, kterou tvoří Josef, Maria a dítě Ježíš, vidíme, že nejsou zdaleka tak idylické, jak se mohou na první pohled jevit. Je to rodina bez vlastní střechy nad hlavou, v cizím prostředí a pronásledovaná. Je to tedy v podstatě rodina ohrožená, avšak uvědomující si výsostnost svého poslání a mající neskonalou důvěru v lásku. A právě v tom je její záchrana před nebezpečím, které z ohrožení vyplývá.

Dnešní rodina je též označována za ohroženou. Dnešní ohrožení je ekologické, ekonomické a především mravní. Rodina je výsostnou institucí s nenahraditelnou rolí v oblasti mravní formace člověka.

Je-li orientace rodiny individualistická a vlastnicko-konzumní, dochází k jejímu uzavírání do sebe, k pohledu na věci a lidi jako na objekt vlastního uspokojení. Výsledkem pak jsou rodinné rozvraty, různé závislosti, neúcta k životu, rostoucí počet interrupcí a v posledku rozpadající se společnost bez smyslu života...

Pro rodinu není tak důležité MÍT, jako BÝT...

Tato hodnotová orientace je jistě náročná, ale je faktorem, vytvářejícím rodinné společenství jako základní buňku zdravé lidské společnosti. Obraťme svůj pohled na často nelehkou situaci Svaté rodiny.

Nebylo by dobré někdy podniknout malý "útěk do Egypta" od svých zaběhnutých stereotypů a návyků, aby vztahy mezi námi byly více vztahy lásky, a aby naše rodinné společenství více komunikovalo i se svým okolím?

Je velkou zkušeností mnoha rodin, že láska sdílející potřeby ostatních a dávající druhým i ze svého nedostatku, láska otevřená pro neočekávané přijetí nového života, rodinu neochuzuje, ale obohacuje.

Prosme Boha i za naše rodiny, aby z nich vzešla opravdová obroda naší společnosti!