Pády pod křížem (Jozef Porubčan)

První pád pod křížem

Kříž je přetěžký a nohy už nemohou.
Patří k našemu kříži i to, že nám nestačí síly?
Jednou povolí vůle,
potom zase víra,
potom odvaha.
No - a kolena...
Odtehdy, co padl Ježíš pod křížem -
odtehdy vím,
že k tíze Kristova i našich křížů patří i to,
že pod ním klesáme.
Odtehdy vím,
že tragedií není padnout.
Tragedií je padnout - a už nevstat.
Zachraň mě, Bože, od pádu,
z kterého bych se už nikdy nezdvihl.
(str.38)

...
III. Pád pod křížem

Kdy je láska mocnější:
když ve své všemohoucnosti tvoří světy -
nebo když se Všemohoucí pro své slabé
bratry stává nemohoucím?
Bože můj, vždyť to je právě to, čeho se tak bojím:
že bude třeba nést kříž a že bude třeba
- k hanbě světu - pod ním padat.
Ach, jak všemohoucí je láska v tvé slabosti
a jak slabošská v mé samolibé hrdosti!
(Jozef Porubčan SJ: S Ježišom Kristom krížovou cestou i cestou slávy Dobrá kniha 1995, 54)