Papež vyhlásí mimořádné jubileum, Svatý rok Milosrdenství

Papež vyhlásí mimořádné jubileum, Svatý rok Milosrdenství

Vatikán. V bazilice sv. Petra se dnes odpoledne (13.3.2015)  konala liturgie svátosti smíření pro více kajícníků se soukromou zpovědí, tedy společná bohoslužba slova, jejíž účastníci mají možnost přistoupit jednotlivě ke svátosti smíření. Podobné bohoslužby se dnes konají v mnoha diecézích po celém světě. Ve zcela zaplněné bazilice zpovídalo 50 kněží, včetně římského biskupa.

Papež František během své homilie oznámil vyhlášení Svatého roku Božího milosrdenství. Bude zahájen letos na slavnost Neposkvrněného Početí (8.prosince) a potrvá do slavnosti Krista Krále 20. listopadu příštího roku.
Petrův nástupce rozjímal nad evangeliem o kající hříšnici ve farizejově domě (Lk 7,36-50). V tomto úryvku – řekl - „je kladen důraz na dvě slova: lásku a soud:

„Je to láska hříšnice, která se pokořuje před Pánem, a ještě před tím Ježíšova milosrdná láska, která ji vybízí, aby k Němu přistoupila. Pláčem svojí lítosti i radosti omývá Mistrovy nohy a svými vlasy je vděčně utírá. Polibky jsou výrazem jejího čirého citu a vonný olej v hojnosti vylitý dosvědčuje, jak drahocenný je v jejích očích Pán. Každé gesto této ženy vyjadřuje lásku a touhu mít ve svém životě nezlomnou jistotu, že jí bylo odpuštěno. Tato jistota je krásná! A Ježíš jí tuto jistotu dává, přijímá ji a právě jí prokazuje lásku Boží! Láska a odpuštění jsou simultánní. Bůh jí odpouští mnoho, všechno, protože „mnoho milovala“ (srov. Lk 7,47), a ona se Ježíši klaní, protože cítí, že v Něm je milosrdenství a nikoli odsouzení. Cítí, že Ježíš ji chápe laskavě. Ji, která je hříšnicí... Díky Ježíši Bůh její hříchy odstraňuje, nevzpomíná na ně (srov. Iz 43,25). Platí totiž také, že odpouštějící Bůh zapomíná. Boží odpuštění je grandiózní. Začíná tak její nové období, je obrozena láskou k novému životu.

Tato žena se skutečně setkala s Pánem. Mlčky mu otevřela své srdce a s bolestí projevila lítost nad svými hříchy. Svým pláčem se dovolala božské dobroty, aby obdržela odpuštění. Žádný jiný soud nad ní nebude vynesen nežli ten, který přichází od Boha, a tím je soud milosrdenství. V tomto setkání je hlavním činitelem zajisté láska, milosrdenství, které přesahuje spravedlnost.

Farizej Šimon, pán domu, naopak nedovede nalézt cestu lásky. Všechno kalkuluje, všechno promýšlí… Zůstává stát na prahu formality. To je nepěkné, formální láska nic nechápe. Šimon není schopen učinit další krok, aby se setkal s Ježíšem, který mu přináší spásu. Omezil se na to, že Ježíše pozval na oběd, ale doopravdy jej nepřijal. Ve svých myšlenkách se zaobírá pouze spravedlností a proto se mýlí. Jeho soud nad touto ženou jej vzdaluje od pravdy a nedovoluje mu ani pochopit, kdo je jeho hostem. Zastavil se na povrchu, u formálnosti, nebyl schopen zadívat se do srdce. Na Ježíšovo podobenství a Jeho otázku, který služebník bude milovat více, odpovídá korektně: „Mám za to, že ten, komu bylo více odpuštěno.“ A Ježíš neopomene poznamenat: „Správně jsi usoudil“ (Lk 7,43). Jedině když Šimon o lásce usuzuje, počíná si správně.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE 

(mig)

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno