Pastorační recept z Arsu (kardinál Joachim Meisner)

„Téma „eucharistie“ a „bohoslužba“ se táhne jako červená nit celým předivem témat, o nichž dokáže kardinál hovořit jen s nejvyšší úctou a láskou.“ (Isa Vermehren rscj, z úvodu knihy)

…„V liturgii se musím dostat dopředu já - musí mi dělat dobře.“ Ano, už tato slova dokazují velké neporozumění. Liturgie je bohoslužbou církve. V ní slouží Bůh nám, a ne my jemu.

Liturgie je to nejdůležitější, co nám pastýřům církev svěřila. Je vrcholem veškerého církevního konání, a proto je biskup prvním liturgem, na jehož bedrech leží starosti o bohoslužbu v jeho biskupství.

Prvním důvodem, proč je v mešním kánonu zmíněno jméno papeže a biskupa, není modlitba, přímluva za papeže a za biskupa, i když to samozřejmě potřebujeme a já bych si přál, aby se lidé za nás více modlili. Vyslovením těch církevních titulů se celebrující kněz legitimuje před společenstvím a poukazuje na to, že celebruje pravdu autenticky: uvedením jména papeže nebo místního biskupa dává totiž kněz na vědomí, že stojí ve společenství s papežem i s biskupem a celebruje tak, jako kdyby tu stál místo něho sám biskup.

Řídit se před biskupovou vizitací nějaké farnosti heslem: „Dnes se musíme držet liturgického řádu, ale až zase biskup odjede, pojedeme si dále po svém“, znamená spáchat křivdu na společenství a bohoslužbě.


Svatý farář z Arsu …začal svou pastorační službu postem, modlitbou a pokračoval v ní ve zpovědnici a na kazatelně. Kdo říká ještě dnes něco takového našim duchovním pastýřům?

Avšak právě na tom spočívá to, co je na křesťanství fascinující: je třeba obnovit církev z moci Ducha svatého




Smí jít člověk v církvi za kariérou?

V církvi existuje pouze kariéra směrem dolů. Na Zelený čtvrtek si Ježíš klekl k nohám svých učedníků. Tak vypadá kariéra v církvi. Kariéru v církvi udělala Matka Tereza nebo svatý farář z Arsu. To jsou kariéry v církvi. Všechno ostatní, tedy kariéru ve světském smyslu slova, evangelium nezmiňuje a k ničemu se v církvi nehodí. Můj názor je takový: jestliže se o přijetí do semináře uchází někdo, kdo by chtěl především promovat, ale nemá vlohy k tomu, aby se stal „čistokrevným pastýřem“, pak váhám. Mám největší radost, když musím nějakému „čistokrevnému kaplanovi“ později říct: „Měl bys teď také ještě promovat.“ Pokud se tomu zuby nehty brání a odporuje: „Já se chci stát vlastně jenom pastýřem“, pak je to zdravé. Tomu pak řeknu: „Tvá promoce je také důležitou pastýřskou službou církvi.“


***



Text z knihy "Dívat se srdcem - Kardinál Joachim Meisner v rozhovoru s Stefanem Rehderem", kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství


Několik kapitol z knihy naleznete zde (na www.vira.cz)