Placky krále Alfréda II.

Anglický král Alfréd II. zůstal během ostré bitvy proti zuřivým Dánům oddělen od svého vojska a byl nucen dát se na útěk.

Ze všech stran se hnaly nepřátelské šiky, a tak se ukryl v hustém lese. Bloudil mezi stromy, až se ocitl před úhlednou dřevorubeckou chaloupkou. Zaklepal. U okna se objevila upravená žena s přívětivým výrazem ve tváři.

"Prosím, mohu jít dál a chvíli si odpočinout?" otázal se zdvořile král Alfréd.

Pro tu ženu to byl jen vyčerpaný anglický voják pokrytý prachem. Nechala ho tedy, aby vstoupil, a usadila ho v kuchyni. Na ohništi se zvolna opékaly placky a jejich lákavá vůně se šířila po celé místnosti.

"Dojdu si pro trochu mléka od naší kozy," řekla žena. "Ale slib mi, že mi dáš na placky pozor. Jakmile budou opečené na jedné straně, obrátíš je. Nesmíš je nechat spálit. Ohlídáš je?"
"Samozřejmě," slíbil král.

Chvíli pak pozorně placky hlídal, a když byly opečené, obrátil je. Ale po nějaké době začal myslet na své království, na své opuštěné vojáky a na bitvu, ze které utekl… a na placky zapomněl.

Když se žena vrátila, kuchyň se plnila černým štiplavým kouřem a všechny placky byly spálené.
Rozzlobená žena uštědřila chudáku Alfrédovi hlasitý políček.
"Jak ses mohla opovážit? Já jsem Alfréd, anglický král! A mám dost jiných starostí," rozhořčil se král Alfréd.
Žena opáčila: "Sire, dal jste mi své slovo, měl jste všechno dát stranou a dodržet ho."

Podle legendy si v tu chvíli král připomněl také svůj slavnostní královský slib, že bude chránit své poddané i za cenu vlastního života. Zastyděl se, že utekl z bitvy. Vrátil se ke svému vojsku, znovu ho shromáždil a Dány porazil.