Povolaný ke svatosti (Jan Pavel II.)

Protože je kněz ve stálém styku s Boží svatostí, musí se stát svatým. Sama jeho služba ho vede k volbě života inspirovaného evangelijním radikalismem, což vysvětluje, jak je pro jeho život nutný duch evangelijních rad: čistoty, chudoby a poslušnosti. V této souvislosti také kněz chápe specifickou potřebu celibátu. Odtud zvláštní potřeba modlitby v jeho životě: modlitby, která pramení z Boží svatosti a která je zároveň odpovědí této svatosti. Jednou jsem napsal: „Modlitba utváří kněze a kněz se utváří modlitbou.“ Ano, kněz musí být především mužem modlitby, musí být přesvědčen, že čas věnovaný důvěrnému setkání s Bohem je nejlépe využitý čas, protože prospívá nejen jemu, nýbrž i jeho apoštolské práci.

Mluví-li 2. vatikánský koncil o všeobecném povolání ke svatosti, u kněze je třeba hovořit o zvláštním povolání ke svatosti. Kristus potřebuje svaté kněze! Dnešní svět volá po svatých kněžích! Pouze svatý kněz se ve stále více sekularizovaném světě může stát průzračným svědkem Krista a jeho evangelia. Jen takový kněz se může stát vůdcem lidí a učitelem na cestě ke svatosti. Lidé, a zvláště mladí lidé, takového vůdce očekávají. Kněz může být vůdcem a učitelem natolik, nakolik se stane opravdovým svědkem.

(Jan Pavel II.: Dar a tajemství, Nové město, Praha 1997)