Přátelé (Miloslav Máša)

A mrtví nám pomáhají, abychom měli na svůj nynější vlastní život správná měřítka. Je dobré, když má člověk mezi mrtvými přátele, na které často vzpomíná. Oni mu mohou ukázat správnou cestu. Některým z nich vděčíme za mnoho: rodičům, těm, kteří nás naučili něčemu pro život potřebnému, přátelům, kteří pro nás v životě něco znamenali. Je dobré si občas položit otázku: Co si teď asi o nás pomysleli? Měli nás rádi, když žili s námi, a teď vidí mnohem víc... Co by se jim asi na nás líbilo, a co ne... co by nám především přáli? A jestliže nám naše svědomí vůči nim něco vyčítá, pak si můžeme být jisti: mrtví nám už nevyčítají nic z toho, co bylo - protože jsou blízko Boha, a ukazují nám cestu vzhůru. Oni už se vymaňují nebo vymanili ze všech těch provazů sobectví, které nás ještě spoutává, a povzbuzují nás, abychom i my přecházeli čím dál tím víc už teď ze smrti do života, když budeme mít vzájemnou lásku, jakou dává Kristus. Protože - jak stojí v listě sv. Jana - kdo nemiluje, zůstává ve smrti, ale kdo miluje své bratry, přešel už ze smrti do života, a smrt mu nezpůsobí žádnou škodu. Toto poselství Boží musíme mít na paměti, když vzpomínáme dnes na všechny zemřelé a vyprošujeme jim, aby je Bůh přijal do místa občerstvení, světla a míru.

(Miloslav Máša: Homilie, Getsemany č.13)