Příběh matky zraněné vlastní matkou

Jednou za mnou přišla se slzami v očích a s hlubokým vnitřním zraněním jedna žena. Byla to velmi dobrá žena a měla na starosti modlitební skupinu. Ale měla jednu slabost. Byla schopna se velmi rychle rozhněvat na svého sedmiletého syna a neuměla si to vysvětlit.

Jednoho dne byl chlapec opět neposlušný, matka se velmi rozzlobila a uhodila ho do hlavy. Když viděla, že chlapec krvácí, vyděsila se a přišla za mnou.

Ptala se mě: “Proč se mi to stává?” Nejprve jsem ji vysvětlil, že trest vůbec neodpovídal přestupku, kterého se chlapec dopustil. Její hněv byl nepřiměřený vzhledem k činu, který chlapec udělal.

Žena pochopila, že na svého chlapce vylévá hněv, který se v ní nahromadil. Bylo třeba nalézt odpověď na otázku, co je příčinou tohoto hněvu.

Řekl jsem ženě, aby se spolu se mnou modlila a prosila Pána o světlo. Po společné modlitbě jsem se jí ptal, jestli si nevzpomíná na nějaký velký hněv z doby svého dětství. Pověděla mi, že se velmi zlobila a dosud se zlobí na svou matku. Byli jsme u kořene problému.

Pocházela z početné rodiny, a když byla malá, matka ji posílala spát k babičce. Děvčátko mělo pocit, jako by ho matka odmítala a v jeho srdci se postupně začal hromadit hněv. Bylo zraněné, necítilo matčinu lásku.

Doma se cítilo jako cizinec a mnohem svobodněji a spontánněji se chovalo v domě své babičky. Ale nikdy nesebralo odvahu promluvit si o skrytém hněvu s matkou, přestože už jako děvčátko pochopila, že matka nemohla situaci nijak jinak řešit.

Ta žena s tím jednoduše žila celý svůj život. Ale potřebovala se hněvu zbavovat a dělala to tak, že ho přenášela na svého syna, ve kterém viděla sebe jako sedmileté, nemilované děvčátko. Když jsme odhalili kořen hněvu, prosili jsme Ježíše, aby vstoupil do období jejího dětství a uzdravil ho.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Ježíš - lékař těla i duše, Elias Vella,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno