Příběh o nevidomém - o vděčnosti

Jednou jsem se setkal s nevidomým mužem a zeptal jsem se ho: “Věříte, že vás Bůh může uzdravit?” Odpověděl: “Samozřejmě, že tomu věřím.” Potom jsem se ptal dál: “A modlíte se za své uzdravení?” Muž odpověděl: “Nemám na to čas.” “Jak to myslíte?” Odpověděl: “Protože všechen čas, který mám, trávím tím, že děkuji Bohu za všechno, co mi dal. Vždyť můžu chodit a za to mu musím děkovat. Jsem zdravý, i za to se patří poděkovat, slyším, mluvím, můžu vykonávat mnoho činností, a za to všechno mu musím děkovat. Takže mi nezbývá čas na to, abych ho prosil o uzdravení.”

Tento muž byl uzdraven. Byl optimistou, který se soustředil na Boží požehnání, a ne na své postižení. V tom spočívá rozdíl mezi optimistou a pesimistou. Optimista vnímá ve svém životě spíše dobré věci, pesimista se vždycky soustředí na záležitost, která v jeho životě zrovna nefunguje. Je velmi důležité zaměřit pozornost na dobré věci, ne na problémy.

Je nutné si uvědomit ještě jednu velmi důležitou věc. Bůh nás miluje pro to, co jsme, a ne pro to, co děláme. Když pro Pána děláme velké věci, někdy si myslíme, že si za to zasluhujeme více lásky. Ale to není pravda. Bůh nás miluje proto, že jsme jeho synové a dcery. Jestli chodím po světě a evangelizuji nebo ležím nemocný v posteli, to nijak neovlivní stupeň lásky, kterou mě Bůh miluje.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Elias Vella, Ježíš - lékař těla i duše,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno