Princ a drak (čínský)

Jeden princ byl zamilován do draků, skutečných draků, ne těch na létání.
V Číně je drak symbolem štěstí a nebes. Princ chtěl mít draky všude
– na oblečení, na zdech, vymalované, vytesané, nechal si vyprávět
jen příběhy o dracích. Toužil po setkání s drakem. Snil o něm.

Drak je takový a takový – krásný, nádherný, … až se to dozvěděli
v nebesích. Jeden drak se slitoval, zaletěl k paláci a strčil hlavu
do okna princovy komnaty. „Tak jsem za tebou přiletěl, princi,“ řekl.

Ale co to? Princ se strašně polekal, odplazil se do kouta a zakryl si oči.
Marně na něj drak mluvil. Tak drak zase odletěl.

A co princ? – Čína je veliká země, a tak má legendu ve více variantách:

1. princ už nikdy nechtěl slyšet o dracích;
2. princ prohlásil, že to nebyl nebeský drak, ale čaroděj proměněný na ošklivého draka a dál miloval draky svých představ;
3. princ si uvědomil, že ten „strašný“ drak byl daleko nádhernější než dráčci z jeho představ a zpokorněl.

Mé představy a skutečný Bůh? Jak je to s nimi? O co mi jde? O představu nebo o skutečnost? I má představa může být modlou ve srovnání s živým Bohem. Pravé setkání s Bohem je vždy „tremendum et fascinans“ tj. naplňující bázní a fascinující zároveň.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Jitka Krausová, Příběhy moudrosti,
kterou vydalo nakladatelství A.M.I.M.S. z.s.
Redakčně upraveno