Příroda je Boží dar pro každého / r. 2017

Páté evangelium

Dokážeme-li uvažovat o tom, co jsme v přírodě vypozorovali, narazíme na moudrost, jež z našeho putování k věčnosti udělá mimořádně pěknou cestu. Sám Duch Svatý nás učí všímat si v knize přírody procesů a pravidel, jež jsou sugestivními obrazy a pomáhají nám pochopit i to, co se odehrává ve světě lidského ducha.

O zemi, po které chodil Ježíš, a o přírodě, na kterou se denně díval, se říká, že je pátým evangeliem. Vnímavost ke kráse přírody a k moudrosti, jež je v ní ukrytá, je vrozena každému člověku. Dostali jsme ji jako výbavu srdce, když jsme narozením vstoupili do tohoto světa. O tuto schopnost ale můžeme přijít, když se od Boha vzdalujeme.

Podívej se na mravence

V knize přírody listovali všichni, kdo hledali Boží moudrost prostým srdcem. Na ní vysvětlovali a díky ní poznávali často těžko popsatelné záležitosti lidského bytí. Bůh nám zanechal celou řadu takových svědectví bystrého čtení v knize přírody. Například autor biblické knihy Přísloví nabádal: „Podívej se na mravence, ty lenochu, pohleď, co dělá, abys dostal rozum! I když nemá dozorce, představeného a vládce, přece pečuje v létě o své živobytí, o žních shromažďuje svůj pokrm“ (Př 6,6-8).

Jdu se podívat do zahrady

V období tvrdých pokušení proti víře říkala bl. Miriam Bauardy satanovi: „Pokoušíš mě proti víře? Bůh je se mnou, ničeho se nebojím. Pokoušíš mě myšlenkou, že Bůh není? Jdu se do zahrady podívat na všechno to, co stvořil...“ 

Hle, už přešla zima, déšť přestal a minul. 
Květy se objevily na zemi, přišel čas ke zpěvu, 
vrkání hrdličky je slyšet po kraji. 
Zrají plody fíkovníku, poupata révy voní. 
Vstaň a pojď, moje milá, moje krásko, pojď!
(Bible Pís 2,11-13)