Pro děti - Kolo (o modlitbě)

JEN JEDNO VELKÉ PŘÁNÍ
Ondra byl velmi živý a sympatický chlapec, měl hodně zájmů a přání, ale jeho největším snem bylo kolo. Žluté, super vybavené kolo, které viděl ve městě za výkladem jednoho obchodu. Bylo prostě fantastické! Pořád na něj musel myslet! Viděl ho ve svých snech v celé jeho nádheře… A pak ho viděl taky hned ráno v bublinkách pěny ranního kakaa, a pak na něm jel místo na koni Karel Veliký na úvodním obrázku školní učebnice a on kvůli tomu pak ve škole nedával pozor. Jeho vysněné kolo se mu zjevovalo na velkých plakátech, které míjel, když se kolem nich večer vracel autobusem z města.

PŘÍMO BOHU
Bylo to těžké… Ondřejova maminka tehdy musela koupit mnoho věcí a měla i nějaký ten dluh, který jí nedopřával klid. Výdaje byly čím dál vyšší, a tak nemohla Ondřejovi koupit drahé kolo, o kterém snil. Neuměla si s tím poradit. Ondřej věděl, jaké má jeho maminka těžkosti, a proto se rozhodl požádat o kolo rovnou Pána Boha. Byl k tomu zrovna příhodný čas, protože se blížily Vánoce. A tak každý večer začal Ondra ke své modlitbě připojovat větu: „Nezapomeň mi dát k Vánocům to žluté kolo! Amen.“

KAŽDÝ VEČER
Každý večer maminka slyšela, jak se Ondra modlí k Bohu, aby dostal žluté kolo, a smutně přitom vždycky sklonila hlavu. Věděla, že tyto Vánoce budou pro Ondru hodně těžké, protože pod stromečkem žádné kolo nebude.

BŮH ODPOVĚDĚL
Nastal Štědrý den a Ondra opravdu žádné kolo nedostal. Večer si  jako vždy kleknul vedle své postýlky k modlitbě.
Ondrášku…“, řekla mu sladce maminka. „Asi tě to moc mrzí, že jsi nedostal to kolo, které jsi chtěl. Ale doufám, že se na Pána Boha nezlobíš, když neodpověděl na tvé prosby?“
Ondra se na svou maminku podíval: „Ale ne, maminko. Nejsem na Boha naštvaný. On na moje modlitby odpověděl. Řekl mi: ‘Ne!‘“

Zpracováno s laskavým svolením
podle příběhů A. Peiretti, B. Ferrero
Dossier Catechista 1/2014