Provazochodec a důvěra

Propast byla hluboká stovky metrů a po úbočích se jí ježily
desítky ostrých špičatých skal.
Její dvě strany, vzdálené skoro sto metrů,
propojoval jen napjatý tenký pevný drát.
Hustý dav, který sledoval, jak na lehce se pohupující drát vkročil provazochodec
a hladce po něm přešel na druhou stranu, začal aplaudovat.

Pak si provazochodec zavázal oči a přešel po drátu zpátky.
Dav aplaudoval ještě víc. Pak v údivu zíral, jak akrobat znovu přechází přes propast,
tentokrát s kolečkem plným písku. Drát byl prohnutý až k samému prasknutí.
V okamžiku, kdy se jeho nohy dotkly pevné země,
vyděšení lidé byli nadšením skoro zuřiví. 

Jeden mladík ho divoce objal: "Ty jsi nejlepší," vykřikl.
"Nikdy jsem nepoznal nikoho podobného."
"Takže mi věříš?" zeptal se provazochodec,
zatímco lopatou vyhazoval písek z kolečka.
"Jestli ti věřím?" zvolal mladík. "Svěřil bych ti svůj život!"

"Dobrá," odpověděl akrobat, "tak se posaď na moje kolečko
a přejdeme propast společně!" V tu chvíli víra mladého muže vyprchala... 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Bůh ukrytý v příbězích, James A. Feehan,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno