Půst je dobrou šancí k sebepoznání a krůčkem k vytvoření harmonie (A. Grün)

- PŮST UDRŽUJE OTEVŘENOU RÁNU, KTERÁ NÁS UDRŽUJE V POHYBU SMĚREM K BOHU, ABYCHOM PŘÍLIŠ RYCHLE NEHLEDALI USPOKOJENÍ SVÉ TOUHY NĚKDE JINDE, u lidí, nebo u světské krásy. Půst nás chrání před příliš náhlým zakrýváním oné rány, nedovolí, abychom ji vycpali náhražkovými uspokojeními. Dává nám tělesně pocítit naše nejhlubší určení, že jsme totiž na cestě k Bohu a že jen Bůh může ukojit náš nejvnitřnější neklid. /13/

- Dobrým jídlem a pitím mohu v sobě mnohé potlačit. Ale hluboko v srdci mi sedí neradostná prázdnota a nemůže se vůbec dostat na povrch (na světlo). V postu se setkávám se sebou samým, setkávám se s nepřáteli své duše, s tím, co mne vnitřně ujařmuje (zotročuje)...
Mohu být spokojen s Bohem i se sebou samým, jsou-li ukojeny mé potřeby jídla a pití? Jistěže by bylo nedobré, zřekli bychom se každého požitku a stali se sami nepoživatelnými pro druhé. Ale o to v postu vůbec nejde. Spíše jde o poznání toho, co mne vlastně drží, jaká nosná síla mě nese, z čeho v podstatě žiji. Právě když v postu odložím všechna nesčetná náhražková uspokojení, která mě dost často ohlušují a oslepují, tu poznám svou nejniternější pravdu. Postem snímám slupku, která kryje mé vířící myšlenky a city. Tak může vyjít na povrch vše, co je ve mně... /na čem mám postavené své základy, jen tak mohu poznat, na čem je třeba pracovat, v čem se mohu zdokonalovat.../
Mé rány... pracně přikryté se náhle otevřou. Všechno potlačené vyjde najevo. Půst mi odkrývá, kdo jsem. Ukazuje mi má ohrožení a naznačuje mi, kde musím začít s bojem. /17/

POSTEM NEBOJUJEME PROTI SOBĚ SAMÝM, nýbrž proti nepřátelům duše, kteří nám chtějí zabránit, abychom se stali sebou samými, Božími dětmi. Svatý Augustin říká, že v postu nejde o to nenávidět své tělo, nýbrž pouze bojovat proti zlým návykům a tak přispívat k ozdravění těla. /24/

Půst je dobrou šancí k sebepoznání a krůčkem k vytvoření harmonie.
Půst uvolňuje struktury duše, prozáří nitro a vynese na denní světlo také všechny myšlenky, které by jinak zůstaly skryty.
Ale i zde platí zachovat si správnou míru. Nesmíme postem příliš rozvířit své nevědomí, tím bychom se ocitli jen ve zvířeném prachu. /53-54/

/Výběr z knihy A. Grüna:"Půst"/