r. 1998 (čas Boží přízně i čas tříbení; výzva postní doby; jak postní dobu prožít?)

Ve wordu je text ke stažení zde


POSTNÍ DOBA

POSTNÍ DOBA JE ČASEM BOŽÍ PŘÍZNĚ, ALE TAKÉ ČASEM POKUŠENÍ A TŘÍBENÍ...
JE VÝZVOU, ABYCHOM:
· BYLI ŽIVI NEJEN CHLEBEM...
· ŠLI CESTOU ZJEDNODUŠOVÁNÍ ŽIVOTA...
· DÁVALI BOHU PROSTOR V NAŠEM ŽIVOTĚ...
· HLEDĚLI NA SEBE I DRUHÉ BOŽÍM POHLEDEM ...
· OPOUŠTĚLI „STARÉ“ A OČEKÁVALI „NOVÉ“...

Kolem Velikonoc, které jsou středem a vrcholem církevního roku, se v prvních staletích církve, vytvořil tzv. velikonoční okruh. Skládá se ze dvou období:
Přípravné období se nazývá „velikonoční kající doba“, nebo „doba postní“ a je zaměřena na křest a pokání. Má člověku pomoci, aby hlouběji pronikal do tajemství Kristova vykupitelského díla, do nějž byl vnořen právě křtem. Tato přípravná doba trvá čtyřicet dní až do slavnosti večeře Páně na Zelený čtvrtek.
Druhé období velikonočního okruhu je pak padesát dní po Velikonocích, až do slavnosti seslání Ducha svatého.
VÝZVA POSTNÍ DOBY:
OBRAŤTE SE
A VYDEJTE SE
PO BOŽÍCH CESTÁCH!

Protože všichni bloudíme jako ovce,
každý se dáváme svou vlastní cestou.
(Srv. Iz 53,6)
A Bůh praví:
Stoupněte si na začátky cest a dívejte se, ptejte
se na staré stezky: Která cesta je dobrá?
Poté choďte a najdete odpočinek pro své duše.
Choďte po všech cestách, jak jsem vám přikázal,
a povede se vám dobře.
(Srv. Jer 6,16; 7,23)
A protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se
odvážit jít novou a živou cestou, kterou nám
otevřel obětováním svého těla. Jen On je cesta.
Nikdo nepřichází k Otci, než skrze něj.
(Podle Žid 10,19-20; Jan 14,6)
HOSPODINE,
UKAŽ MI
SVOU
CESTU.
(Žl 86,11)


JAK PROŽÍT POSTNÍ DOBU?
ŽIVOT KŘESŤANA OBSAHUJE TŘI ZÁKLADNÍ VZTAHY:
· K BOHU
· K BLIŽNÍMU
· K SOBĚ SAMÉMU.
A TYTO VZTAHY STÁLE POTŘEBUJÍ OZDRAVĚNÍ.

K tomu je třeba nejprve vzít vážně Boha, bližního i sebe. Opustit mnohá zaběhaná schémata a lépe pochopit, kdo je Bůh, kdo je bližní, kdo jsem já - a jaké jsou podle Božího plánu oprávněné požadavky každého z těchto tří. Znamená to znovu odkrývat řád Boží, který máme zatemněný a převrácený hříchem. Máme se tedy pokoušet skrze Krista znovu „správně vidět“. „Správně“ znamená tak jako Bůh - s láskou. S láskou vůči člověku i Bohu.
Postní doba není jen dobou chmurného odříkání. Liturgické texty postních nedělí nás uvádějí k obnově a přibližování se k Otci skrze Krista, který k nám v Písmu mluví. Je to doba vytrvalé, ale radostné práce, která by měla vyústit v našem smíření s Bohem a v obnově křestního slibu v liturgii Velké noci.

Skrze Krista nám Bože dáváš čas spásy a očišťuješ naše srdce: když nás hřích zavádí na scestí, ty nás vždy znovu k sobě obracíš, abychom se neuzavírali ve svém sobectví, ale otvírali se tobě, protože jenom v tobě je naše budoucnost. (Podle 2. postní preface)
ČÍM NAPLNIT POSTNÍ DOBU ?
POMOCÍ (ALE NE CÍLEM!) NÁM MOHOU BÝT PRASTARÉ KŘESŤANSKÉ POSTNÍ PRAKTIKY:
· MODLITBA,
· PŮST
· ALMUŽNA.

MODLITBA je cestou k přebývání s Otcem a k přeorganizování našeho života podle Boha. Spojuje nás s Bohem a skýtá možnost vše důležité z našeho života přezkoumat před jeho tváří. V neposlední řadě je modlitba i projevem lásky k bližnímu - modlitba za vlastní i cizí, za známé i neznámé lidi, kterým tato služba může prospět.
PŮST zdaleka není jen odepřením si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející. Tím, čeho se zřekneme, můžeme obohatit potřebného bližního.
A to jsme u třetího bodu - u ALMUŽNY. Je to slovo dnes zastaralé. Ale i dnes je nerovnost mezi lidmi. Nerovnost ekonomická (nemocní, důchodci, lidé s nižším vzděláním, rodiny s dětmi), nerovnost co do pocitu štěstí, užitečnosti, lidských kontaktů. Dávat tedy sebe, svůj čas, zájem, trpělivost těm, kteří to potřebují, počínaje vlastními dětmi, partnery, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící, únavné, to je také almužna. (Podle AO)