r. 1998 Maria - texty na nástěnky

Ve wordu je text ke stažení zde


Maria

MARIA
MÁ RADĚJI
NAPODOBOVÁNÍ
NEŽ OBDIVOVÁNÍ.
(SV. TEREZIE Z LISIEUX)


VELIKOST MARIE SPOČÍVÁ V JEJÍ DŮVĚŘE
BOŽÍMU SLOVU,
BOŽÍMU VEDENÍ,
BOŽÍ LÁSCE,
BOŽÍ MOCI
A BOŽÍ SPÁSE.






NĚKTERÉ PŘÍČINY NEÚCTY K MARII
Mariánská úcta je křesťansky oprávněná a správná; nebyla to dobrá chvíle, když se někteří domnívali, že kvůli pravé úctě k Bohu je třeba přerušit spojení s Kristovou Matkou. K tomu ale nedošlo náhodou. Člověk má totiž sklon přeceňovat to, co miluje. Tak se do vztahu k Panně Marii dostalo leccos přehnaného a blouznivého. K tomu přistupovaly vlivy legend, lidová touha obklopit milované postavy mimořádnými jevy a vyplnit jejich život zázračnými událostmi. Dále sentimentalita, sklon k nasládlosti a změkčilosti. Toto všechno napáchalo v oblasti mariánské úcty hodně zla.
Nelze se tedy divit tomu, že se proti tomu zvedla kritika všeho druhu, oprávněná i neoprávněná, a že leckteří opravdoví lidé proto nenacházejí k Marii cestu. Chtějí se vymanit z přepjatostí a pokřivenin, nedokáží však rozlišovat, a proto bohužel odhazují vše. To je ale veliká ztráta, protože dějiny křesťanské zbožnosti ukazují, jak dokonale je propojena pravá mariánská úcta s bdělým smyslem pro křesťanskou pravdu a spásu. (Podle R. Guardiniho)

Opravdová úcta k Boží Matce musí být naprosto kristocentrická, hluboce zasazena do tajemství Boží Trojice, Vtělení a Vykoupení. (Podle Jana Pavla II.)


VIDĚT MARIIN SKUTEČNÝ ŽIVOT
Jak ráda bych měla možnost kázat o Matce Boží. Jeden-krát by mi to stačilo a řekla bych vše, co si o tom myslím. Nejprve bych řekla, jak málo známe její život: Neměly by se proto říkat věci nepravděpodobné anebo to, co neznáme...
Aby se mi nějaká řeč o Panně Marii líbila a prospívala mi, je třeba, abych viděla její skutečný život, ne život předpokládaný; a jsem si jistá, že její život musel být velice prostý. Bylo by třeba ukázat, že je možné ji napodobovat, zdůraznit její ctnosti, říci, že žila z víry jako my...
Víme dobře, že svatá Panna je královnou nebe i země, ale je více Matkou než královnou. Je dobré mluvit o jejích přednostech, ale nemá se mluvit jen o tom, jinak je to přehnané! (Sv. Terezie z Lisieux)

ZAKALENÝ VZTAH K MARII
Můj vztah k Marii, Ježíšově matce, byl dříve zakalen romantickým kultem.
Usouženému, stísněnému člověku, který se namáhavě vleče pouští víry, říká jen velmi málo představa, že Maria je královnou - „a jakou“! Je představována jako bytost, která se nikdy nemýlila a ulicemi Nazareta chodila s úplně jasnou představou o všech věcech, neschopná hřešit a pochybovat...
Mnohým lidem se úplně vytratil pravdivý teologický obsah úcty k té, která není ničím menším než Boží matkou a nemá zapotřebí jiných doporučení k tomu, abychom ji ctili. Tím nejlepším doporučením pro nás je evangelium!
(Podle Carlo Carretta)

DVĚ CESTY MARIÁNSKÉ MODLITBY
Skutečnou mariánskou úctu tvoří dvě cesty modlitby: biblická a kontemplativní.
CÍLEM BIBLICKÉ CESTY je sytit duši Božím slovem. Boží slovo se stává inspirací modlitby, staví člověka do pravého světla a chrání ho před deformacemi přepjaté zbožnosti a před povrchní sentimentalitou.
KONTEMPLATIVNÍ CESTA volí jiný způsob: na biblickém základě upevňuje člověka v lásce, kterou vyjadřuje jednoduchými, litanicky opakovanými formulemi. Jedná se například o růženec a střelné modlitby. Na první pohled se zdá tento způsob modlitby nezralý, formální, bezduchý. A přece tomu tak nemusí vždy být. Vždyť řekne-li nevěsta svému ženichovi: „Miluji tě,“ není na tom nic hloupého. A řekne-li to padesátkrát za sebou, její milý se určitě neurazí a nebude to pokládat za pošetilost jenom proto, že mu opakuje stále totéž. Láska se ráda opakuje v rytmu prostých, vroucích slov.
(Podle Carlo Carretta)