r. 1998 /Poslouchej co ti chci říci, Bůh se stává malým, tápající lidstvo čeká ne tebe/

Ve wordu je text ke stažení zde

Vánoce


Bůh se stal člověkem
jako my,
abychom se my stali
jakýmsi způsobem tím,
čím je on!
(Jan Pavel II.)


Do tohoto tvrdého a hrubého světa náhle vstupuje laskavé a křehké Dítě Ježíš: Přichází osvobodit člověka zapleteného do sítě nenávisti a zotročeného sektářstvím a roztržkami. Přichází otevřít nové obzory. Boží Syn dává vyrašit naději, že navzdory tolika těžkým obtížím nakonec vzejde na obzoru lidstva mír. Toto ubohé Dítě, pro které "nebylo místo pod střechou", je jediným Dědicem celého stvoření.
(podle Jana Pavla II.)



Poslouchej dobře, co ti chci říci
Dnešní svět se omamuje hlukem, opíjí se rychlostí, je nadšen změnami. Záležitosti, diskuse, schůze, zájmy, zábavy... to je kolo, které se točí bez ustání. Není čas na myšlení. Není kdy se vzchopit. Moderní člověk žije na povrchu sebe samého, jak by se tedy mohl setkat s Bohem?
Je příliš mnoho lidí, kterým je cizincem, vzdáleným, neužitečným. Bůh ale vychází lidem vstříc a chce jim být přítelem, blízkým, potřebným. I ty můžeš být jedním z nich! On tě očekává, má o tebe zájem - jen pro tebe samého.
Co získáš, když na něj zapomeneš, když se od něj odvrátíš?
Okamžik strávený v důvěrné blízkosti s ním ti dá více světla a síly, než hodiny planého přemýšle-ní a povídání.
Jestliže Bůh bude moci jednat skrze tvou činnost a jestliže bude moci mluvit tvým hlasem, budeš moci udělat stokrát více účinné práce.
Okamžiky strávené s ním tě učiní vnímavým ke znamením, která ti dává po celý den. Naučí tě chápat svá poselství, která ti různými způsoby stále posílá do cesty.
Přicházej k němu jako k bratru, příteli, otci, vládci, lékaři, učiteli, zachránci...
Neboj se.
(podle A. G. Courtoise)



Bůh se stává
malým
a slabým...

O Vánocích prokazuje živý a všemocný Bůh
plnost svého milosrdenství tím,
že se z lásky stává dítětem - zcela malým a slabým.
Stvořitel se vydává svému stvoření, aby mu dokázal:
"Podívej se, nechci ti způsobit nic zlého.
Přicházím k tobě s prázdnýma rukama
a budu v tobě růst tak rychle, jak ty to dovolíš".
Toto dítě nás zbavuje nedůvěry k Bohu Otci,
která vychází z lidských důvodů.
Jak potvrzují psychoanalitikové,
negativní zkušenosti s našimi otci
a autoritami vůbec se vtiskly do našeho vědomí,
kde se vědomě či podvědomě snažíme
obraz otce zlikvidovat, zabít.
Dítě Vánoc nám říká:
Já jsem Bůh, který se stal člověkem.
Na mně vidíte,
že vám nejsem schopen učinit něco zlého.
(bratr Efraim)



Jsou Vánoce!
Naše tápající lidstvo čeká na tebe,
betlémské Dítě,
jež přicházíš zjevit Otcovu lásku.
Ty, Králi po koje,
nás vybízíš právě dnes,
abychom se nebáli
a otevřeli dokořán svá srdce
k vyhlídkám naděje.
"Do vlastního přišel, ale jeho vlastní ho nepřijali." (Jan 1,11) "Nenašlo se pro ně místo..." (Lk 2,7) Pro Marii, Josefa a pro Dítě, které se mělo narodit. Pro kolik lidí i dnes není místo ve velkém hostinci lidského společen-ství, ale i v malém hostinci našeho srdce! Kolik lidí i dnes přichází klepat na dveře.
Jsou Vánoce: svátky přijetí a lásky!