r. 2003 /rozvažovat o utrpení, utrpení není Boží záměr, Boží odpověď na utrpení, naděje v utrpení, Ježíši - ty jsi má moc, jak být s trpícími, Ježíš se nás dotýká/

Ve wordu je text ke stažení zde


UTRPENÍ A NEMOC


NEPLÝTVEJME SLOVY O UTRPENÍ.
NEVÍME TOTIŽ CO TO UTRPENÍ JE.
KDYŽ JSEM JE DOOPRAVDY POZNAL,
DOKÁZAL JSEM JENOM PLAKAT.
(Kardinál Pierre Veuillot)




ROZVAŽOVAT O UTRPENÍ
Ačkoliv se utrpení zdá být nesdělitelné a nedefinovatelné, přece by snad mělo být více probíráno, zvažováno a chápáno. Uvažování o utrpení v době, kdy jsme zdraví a „šťastní“, má svůj význam. Můžeme tak utrpení pojmout do celku svého života. V dobách krize je totiž pro nás nosné to, co jsme si v životě již osvojili.


UTRPENÍ NENÍ BOŽÍM ZÁMĚREM
Bůh je dobrý. Nikdy si nemůže přát, aby člověk trpěl. A to ani v tomto životě, ani po smrti. Utrpení člověka je způsobeno odloučením od Boha.

BOŽÍ ODPOVĚĎ NA UTRPENÍ
Každá lidská odpověď na utrpení je a bude jen částečná. Lidské utrpení je příliš velké a naše pokusy o odpověď jsou jen chatrné. Jenom Bůh sám může dát odpověď.
A svou odpověď již dal. Boží odpovědí na otázku utrpení je Ježíšova smrt a vzkříšení: Ježíš žije, vstal z mrtvých. Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem. Následuje vzkříšení! Existuje nový začátek. Smíme plni důvěry očekávat i naše vzkříšení, nová nebesa a novou zemi. Tam Bůh „setře každou slzu z očí: nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti, protože starý svět už pominul“ (Zj 21,4).


NADĚJE V UTRPENÍ
Naše naděje vychází z důvěry v Boha, který dokáže i ze zla vytěžit dobro. Ani našimi nezdary, utrpením a ztrátami není zrušen dobrý Boží plán s nikým z nás. Bůh skrze utrpení dává i růst. Na poušti dává rašit novému životu.




Utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
(Řím 8,18)



JEŽÍŠI UKŘIŽOVANÝ,
TY JSI MÁ MOC

„Když celou mou duši bolest ovládne,
a obzor se setmí jako noc,
a bolestí je srdce zdrcené,
Ježíši ukřižovaný, ty jsi má moc.

Když se v duši bolem stmívá,
napíná síly, bez oddechu zápasí
a srdce v hořkém bolu zmírá,
Ježíši ukřižovaný, naději mé spásy.

Tak ubíhá den za dnem,
duše hořkostí se sytí
a srdce v slzách tone,
Ježíši ukřižovaný, ty mi jak záře svítíš.

Když kalich hořkosti přetéká
a vše se spiklo proti ní
a duše prožívá chvíle Getseman,
Ježíši ukřižovaný, ty mě ochráníš.

(Z knihy S. M. Faustyny Kowalské: Deníček,
vydalo Karmelitánské nakladatelství)


Utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
(Řím 8,18)



JAK BÝT S TRPÍCÍMI
Trpící člověk potřebuje především člověka.
Člověka naslouchajícího a chápajícího, ne vševěda, všeuměla nebo skvělého humoristu. Nepotřebuje zpravidla, aby mu jeho situaci někdo umně vysvětlil. Potřebuje ale, aby nebyl ve své situaci zcela sám. Aby ho někdo chápal, aby mu někdo dělal společníka v jeho otázkách, aby mu někdo zajišťoval spojení se světem, z něhož je nemocný vyřazen. A aby ho, je-li otevřen víře, druzí ve víře posilovali.
Často tedy nezbývá nic jiného, než se navzájem mlčky držet za ruce a takto vytrvat. Jindy zase je zapotřebí našich slz. A jindy je třeba nezatěžovat druhé nesplnitelným očekáváním, nesoudit a neposuzovat, nýbrž naslouchat, pokoušet se porozumět a především mít čas... Ježíš praví: „Cokoli jste (ne)udělali pro jednoho z těch nejposlednějších, pro mne jste (ne)udělali“ (srv. Mt 25,40). (Aleš Opatrný)







Ježíš nepřišel řešit hádanku utrpení. Přišel je naplnit svou přítomností. (Paul Claudel)




JAKO SE JEŽÍŠ DOTKL MALOMOCNÉHO,
TAK SE DOTÝKÁ I TEBE
Ježíš se dotýkal i malomocných. Není to jistě příjemné, člověk si ušpiní ruce. Ježíš ale netrpí strachem z kontaktu, dotýká se i mne. Dotýká se mne právě tam, kde jsem nečistý a nevzhledný, kde je ve mně všechno vzedmuté, kde bují má „nemoc“. Dotýká se mne přesně na těch místech, která bych nejraději zakryl - před sebou, před druhými, před Bohem - protože mi jsou nepříjemná a sám se na ně nemohu podívat.
V modlitbě dovolím Ježíšově uzdravující ruce, aby se mne dotkla a já jsem byl očištěn, abych sám k sobě vyslovil své ano, abych se dotkl svých bolavých míst. Tak láskyplně, jako Ježíš, a políbil je právě tak jako on. Ježíš vloží svou ruku na moji ránu a řekne: „Chci, buď čist.“ Tímto slovem do mne vtéká celá síla Ježíšovy lásky.
(Anselm Grün: Exercicie pro všední den,
Karmelitánské nakladatelství)







Utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
(Řím 8,18)