r. 2004 (Jeho láska stačí; vzkaz tobě i tvým přátelům; jsme poznamenáni nedostatkem ; Jsi milovatelná, jsi milovatelný)

Ve wordu je text ke stažení zde


JEHO
LÁSKA
STAČÍ


NIČÍM SE NEZNEPOKOJUJ,
NIČÍM SE NERMUŤ,

VŠECHNO POMÍJÍ,
BŮH SE ALE NEMĚNÍ.

MÁŠ-LI V SRDCI BOHA,
NIC TI NECHYBÍ,

JEHO LÁSKA STAČÍ.
(Terezie z Avily)




VZKAZ TOBĚ
I TVÝM PŘÁTELŮM

Jednou, právě když jsme šli s Fredem v New Yorku po Columbus Avenue, se ke mně obrátil a řekl: „Proč nenapíšeš něco o duchovním životě pro mě a moje přátele? Což takhle jednou mluvit k nám, mladým, ambiciózním, sekulárním lidem, kteří by chtěli vědět, k čemu je vlastně svět?“

„Ale jak? Jak?“ Říkal jsem Fredovi, zatímco ve mně probíhala vnitřní bitva mezi odporem a horlivým přáním vyhovět. Odpověděl: „Mluv z toho místa svého srdce, kde jsi nejvíc sám sebou. Mluv přímo, prostě, s láskou, jemně a bez omlouvání. Řekni nám, co vidíš, a chtěj, abychom to viděli; řekni nám, co slyšíš, a chtěj, abychom to slyšeli... Důvěřuj svému vlastnímu srdci. Slova přijdou.“

Od chvíle, kdys mne o to, Frede, požádal, stále uvažuji, zda bych ti mohl, co jsem ti chtěl říci, shrnout všechno jediným slovem. Po celý loňský rok se mi to zvláštní slovo postupně vynořovalo z hlubin srdce. Je to slovo „milovaný“. Jsem přesvědčen, že mi bylo dáno i kvůli tobě a tvým přátelům.

(z knihy Henri J.M.Nouwena „Život milovaných dětí“)




JSME POZNAMENÁNI
NEDOSTATKEM

„Milovaní, když nás Bůh tak miloval,
máme se navzájem milovat i my.“ (1J 4,11)


Žádný člověk nemůže dát to, co sám nepřijal. I schopnost milovat se v nás rodí ze zkušenosti, že jsme milováni. Kdo nezakusil, že je někým bezpodmínečně přijímán, že o něj někdo s láskou pečuje a chce pro něj dobro, není schopen přijímat druhé a žít pro ně.

Nedostatkem lásky jsme ale v různé míře poznamenáni všichni. I když se sebevíc snažíme, znovu a znovu se navzájem zraňujeme.

Naštěstí tu je dobrá zpráva o tom, že jsme také všichni milováni. Můžeme tak čerpat z nevyčerpatelného zdroje Boží lásky, můžeme jí být uzdravováni a uschopňováni milovat.




JSI MILOVATELNÁ, JSI MILOVATELNÝ

Když se Ježíš modlil, otevřelo se nebe, Duch svatý na něj sestoupil v podobě holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.” (Lk 3,21-22)


Vzpomínám na to léto, kdy mi k životu stačil ten pohled lásky. Znáte to, jestli jste to zažili.

Věci, které by mohly být bolestí nebo břemenem, jsou najednou radostí. Protože víš, že jsi milován. Víš, že tvůj život má smysl. Víš, že tě někdo miluje. Ta osoba nemusí být nablízku, stačí, když víš, že tě někdo může mít rád, že jsi „milovatelný“.
Jenom když o tom přemýšlíš a víš, usnadňuje to přijmout všechno ostatní. Každý člověk žije pro pohled lásky.

Z pohledu lásky Boha můžeme žít celý život.
S ním sneseme nesnesitelné.
Břemeno se stává lehkým a sladkým!
Je to dar - tak osvobozující a vykupující.