r. 2004 (Ježíš osamělý, zrada nejbližších, nejsem sám, samota zabolí, náš život dospěje ke konečnému zdaru)

Ve wordu je text ke stažení zde.


JEŽÍŠ OSAMĚLÝ

Ježíš byl neustále obklopen lidmi, kteří na něho kladli velké požadavky. Tlačili se na něho, aby na ně vložil ruce a uzdravil je. Evangelia píší o neustálém návalu davů, který byl Mistr nucen vydržet. Přesto byl také osamělý. Do samoty ale odcházel i sám: Potřeboval ji, aby mohl načerpat sílu ze svého vnitřního zdroje. V osamělosti zakoušel společenství s nebeským Otcem.





ZRADA NEJBLIŽŠÍCH

Pro Ježíše bylo těžké cítit nepochopení a osamělost i uprostřed svých přátel a následovníků. Svou cestu utrpení musel projít sám, zbaven útěchy blízkých. V Getsemane je zdrcen úzkostí a odkázán jen na blízkost svých učedníků; ti se ale vyhnou těžké chvíli únikem do spánku. Zklamaný Ježíš se obrátí na Petra: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?“ (Mk 14,37). Při zatčení ho učedníci dokonce opustí a utečou. Petr ho nakonec zapře. Ježíš umírá na kříži zcela opuštěn.





NEJSEM SÁM

Ježíš dokáže svou osamělost přijmout a snášet protože ví o své jednotě s Otcem: „Nejsem sám, neboť Otec je se mnou“ (Jan 16,32). Lidé ho opustili. Dokonce i jeho učedníci se stáhli do ústraní a vrátili se do svých domovů. Každý se stará jen o sebe, každý se snaží zachránit si kůži. A právě v tomto osamocení, opuštěn přáteli, se Ježíš necítí opuštěn - je s ním Otec. Toto vědomí proměňuje jeho samotu: Je jedno s Otcem.





SAMOTA ZABOLÍ

Samota občas pořádně zabolí. Vnímám nepochopení a opuštěnost. Nikdo se mnou není, když jde do tuhého. Nikdo se mě nezastane, když ztroskotávám. Všichni vědí všechno lépe než já. Nechávají mě stát venku v dešti. Ježíš jde ale všemi zastaveními mé osamělosti se mnou: V jeho blízkosti se už necítím tak sám. Ve vztahu s ním se mohu odvážit přijmout osamělost ve svém nitru, pohlédnout jí do tváře a vydržet v ní.





NÁŠ ŽIVOT DOSPĚJE KE KONEČNÉMU ZDARU

Mnozí lidé žijí,
a přesto jsou mrtví,
protože nežijí skutečně,
ale pouze na povrchu.

Kdo však uvěřil v Krista
a kdo pochopil,
kým Pán skutečně je,
ten už teď vstává z hrobu
svého strachu, sebelítosti a slabosti.

Vzkříšení se totiž naplňuje
i uprostřed všedního dne.
Člověk vstává
z tísně do volnosti,
z temna do světla
a ze ztuhlosti do vitality.


Ježíš byl vzkříšen. Nezůstal v zajetí smrti. Žije v Boží slávě. Zde je základ naší naděje: I naše bída a křehkost může být proměněna, náš život dospěje ke konečnému zdaru, až vyústí smrtí do Boží slávy.