r. 2005 (K Vánocům patří spíše mlčení; Wilfrid Stinissen)

Ve wordu je text ke stažení zde

K Vánocům patří spíše mlčení

Zvláště o Vánocích zjišťujeme, že slova mnohdy nevyjádří to, co máme v srdci…

Voli a oslíci, kteří jsou němými svědky zrození Dítěte v betlémském chlévě, jsou možná moudřejší než my, když tak často všecko, co nás přesahuje, rozmělňujeme řečmi. K vánočnímu zázraku se hodí spíše mlčení. Jsou-li nějaká slova vyřčena, nikdy nepostihnou to, co je nevysvětlitelné.

Dítě, jež naleznou pastýři, není ničím pozoruhodné. A Boží sláva, kterou již pastýři spatřili na pastvině, je dokonale ukryta v chudém chlévě, kde dítě leží. Všechno působí všedně a každodenně. V srdcích pastýřů se však přihodilo něco podstatného.

Když dojde k něčemu tak neuvěřitelnému, že se Bůh stane člověkem, odehraje se to ve vší skromnosti, bez jakékoli senzace. Bůh ale nemá potřebu kolem toho dělat nějaký rozruch.



Tvé tři dary u jeslí

Vnitřní prázdnota, bezradnost, nemohoucnost

Mudrci z Východu přinášejí neznámému dítěti, kterému se chtějí poklonit, zlato, kadidlo a myrhu. My ale můžeme přinést dary ještě vhodnější.

Toto dítě je naším Stvořitelem. Tvořit znamená z ničeho udělat něco. Chceme-li oslavit Ježíše jako svého Stvořitele, můžeme mu přinést svou nicotu: svou vnitřní prázdnotu, bezradnost a nemohoucnost. Jejím prostřednictvím se náš život může stát jeho dílem.

Dítětem je Kristus, náš Spasitel. Přichází, aby zhojil naše rány a aby nás vysvobodil ze zla. Nikdy ho nepoznáme, neodhalíme-li mu své viny. Dalším darem, který mu můžeme dát, je naše potřeba jeho uzdravující moci. Tehdy on promění zlo v nás v zářivé znamení své lásky.

Právě naše nicota (která nám odnímá všecko, co je naším domnělým vlastnictvím), naše mlčení a naše poznaná provinění jsou těmi nejlepší dary, jež lze Bohu přinést. Díky nim se pro nás pak může stát vším, čím pro nás touží být.




Zpracováno podle knihy Wilfrida Stinissena: I dnes je den Boží - rozjímání na celý rok, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství