r. 2005 (Svatosti nedosáhneme, Wilfrid Stinissen)

Ve wordu je text ke stažení zde



Svatosti nedosáhneme

Svatosti nedosáhneme
osvojením si vzorců chování…


Svatosti nedosáhneme jen osvojením si určitých vzorců chování, jež nazýváme „ctnostmi“. Být svatý znamená stát se novým stvořením díky tomu, že v nás žije Ježíš: on je tou mocí, jež nás vede.

Evangelium je poselstvím o tom, že Pán může v našem životě vykonat úplně všecko, zůstaneme-li v něm. Život v něm a život v nás samých jsou dva protichůdné světy. Přestože se tyto oba světy od sebe liší, vzdálenost mezi nimi je nepatrná. V kterémkoli okamžiku můžeme překročit hranici svého teritoria a vkročit do světa Ježíšova.

Stačí upřímně a s láskou vyslovit jeho jméno anebo slova: „Patřím jen tobě a ve všem ať se stane tvá vůle.“ V tu chvíli se náš vnitřní prostor radikálně promění. Přijmeme-li to a obrátíme-li se k němu, naše nitro se promění a získáme darem nový život. Naši samotu vystřídá společenství. Smutek se promění v radost a náš ubohý život se obrátí v plnost Ježíšova života přinášejícího skutečné štěstí.



Je toto ideál ?!

Nikdy se nerozčílit, nenaštvat, netrpět náladami a depresemi…

Přemýšlíme-li o svatosti, vidíme ideál kdesi daleko před námi. Představujeme si, že být svatým znamená nikdy se nerozčílit, nikdy se nerozhněvat, netrpět střídáním nálad nebo depresemi.

Není ale nebezpečné žít s ideálem, který je neskutečný? Ježíšova smrtelná úzkost v Getsemanské zahradě a jeho výkřik na kříži: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? takovému obrazu svatosti neodpovídá.

Existuje ale svatost dostupná právě teď: svatost přítomného okamžiku. Ta předpokládá, že odevzdáme Bohu právě teď to, co máme. Možná je to málo, téměř nic. Jenže on i to „téměř nic“ dokáže zúročit. Třeba je to pouhá myšlenka, kterou mu tu a tam během dne věnujeme, pár pokusů o každodenní chviličku tiché modlitby, třeba je to naše pomocná ruka nabídnutá druhému člověku, milý úsměv v autobusu anebo nějaká drobnost, kterou si ve prospěch druhého odřekneme. Není-li v našich silách více, Bůh ani více neočekává.

Jediné, po čem touží, je, abys mu v každé chvíli odevzdal to málo, co máš. Z toho se raduje. Může snad svatost spočívat v něčem jiném než působit Bohu radost?


Zpracováno podle knihy Wilfrida Stinissena: I dnes je den Boží - rozjímání na celý rok, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství